Created by fate (PROBÍHÁ OPRAVA)

8. díl - Dovolená

ÚTERÝ

   „Už víš, kam poletíš?“ ptal se mě Zane v kuchyni u snídaně.
   Olízla jsem si prsty od pomazánky, kterou jsem nám jemně mazala na chléb. „Kdo říkal, že někam poletím?“ odpověděla jsem protiotázkou naoko nezaujatě.
   Zane se podivil. „Nechceš snad celý tři měsíce sedět doma, ne?“
   „A co když se nechci promenádovat nikde v žádný džungli, ani poušti, ale jenom relaxovat doma?“ Znovu jsem použila protiotázku.
   „Čtvrt roku?“ pozměnil to slovo tak, aby to znělo jako opravdu dlouhá dovolená.
   „Jo. Čtvrt roku,“ potvrdila jsem. „Třeba si tady najdu chlapa a budeme šukat a mít deset dětí a žít šťastně jako ve filmu.“ Jen jsem vtipkovala, to u mě zrovna teď nehrozilo. A v této situaci by to stejně musel být člověk, který nemá ponětí o tom, co je to internet!
   „To bych chtěl vidět,“ zasmál se Zane. „Ty a děti? Nezvládneš ani kytku!“
Do těch řečí o něčem, co se stejně nemohlo uskutečnit, zazvonil telefon. Nechala jsem to na záznamník a posadila se Zaneovi na klín.
Volajícím byl Colin. Zněl udýchaně, jako by snad utíkal! „Shell, poslyš, musíš mi to hned zvednout! Rozumíš? Jsem na cestě k tobě. Mluv se mnou!“
   Přiskočila jsem k telefonu a rychle a zbrkle ho zvedla.„Coline? Coline, co se děje?“
   „Shelby! Nikomu neotvírej, nechoď k oknu, zavři se v pokoji! Za deset minut budu u tebe!“ sliboval a zrychleně dýchal.
   „Co se stalo? Padá meteorit?“ pousmála jsem se, abych to trochu odlehčila. Ale tušila jsem, že Colin nepřehání.
   „Hrozí ti nebezpečí! Podívej se na internet!“ Hovor byl přerušen.
   Panebože... „Coline? Coline!?!“
   „Co se děje?“ ozval se Zane šokovaně.
   Položila jsem telefon a podívala jsem se na něj. „Počítač!“ Zaběhla jsem do ložnice pro notebook. Zane mě vůbec nechápal, ale věděla jsem, že jsem měla tak pomotané smysly, že bych mu nic kloudného nevysvětlila.
Rozklikla jsem v ložnici svou stránku, kterou jsem už navštívila. Nacházely se na ní ony fotky a zlé komentáře.
Podívala jsem se pravě na ty komentáře. Několik jich přibylo, ale ten poslední, který tam byl přidán kratce po tom, co jsem se dívala naposledy, byl šokující.

   „Brzy ta kurva chcípne.“

Lekla jsem se a upustila notebook na zem. Někdo mě chtěl zabít?! Nebo si jen přál, abych umřela?!
Dostala jsem strach.

   Někdo neodbytně zvonil. Musel to být Colin. Zane pustil mou ruku a šel se podívat, jestli to je vážně on. Pak otevřel dveře.
   „Coline, co se děje?“ slyšela jsem Zanea a začala si kousat nehet.
   „Kde je Shelby? Slyšíš?! Kde je moje sestra?“ řádil Colin.
   „Jen klid, je v ložnici,“ mírnil ho Zane.
   Colin během pěti vteřin vběhl do ložnice, a po tom, co mě uviděl, si oddechl. „Bože, Shell!“ Zpráskl ruce a došel ke mně, aby mě objal.
   „Co se to děje?“ vydechla jsem.
   „Byl zveřejněný nový díl,“ vysvětlil a posadil se ke mně. „Lidi tě pomalu nenávidí.“
   „Chci pryč,“ zasípala jsem vystrašeně. Bylo toho najednou příliš. Ten komentář mě řádně vyděsil. A do toho Colin. Takhle vyděšený snad nikdy nebyl.
   „Pojedeš do Texasu. Do sídla našich rodičů. Vzpomínáš si na to?“ plánoval bratr. „Zůstaneš tam, dokud to bude třeba...“
   Objala jsem ho. „Jsi ten nejlepší bratr, jakého můžu mít!“
   Taky mě objal. „Hlavně, ať jsi v pořádku, sestřičko!“

Colin stokrát opakoval Zaneovi, ať to nebere na lehkou váhu a ať mě nespouští z očí. Bylo to milé, ale trochu otravné. Když nás opouštěl, věnoval mi takový zvláštní pohled... Takhle se tvářil, když jako malý něco provedl. No nebyla jsem si jistá, zda jsem jeho výraz pochopila správně, vlastně to nebylo příliš důležité.
No a taky jsem si naivně myslela, že až Colin odejde, budeme dělat, jako by nic. Kdepak. Zane zatáhl závěsy i žaluzie na všech oknech, zamknul přístup na balkon, zamknul dveře, všechno zajistil. Teprve potom jsme měli dovoleno jít si lehnout.
Převlékla jsem se do svého tílka z hedvábí a kraťásek ze stejného materiálu. Ale pak jsem dostala chuť na cigaretu.
Odebrala jsem se do kuchyně a z jedné zásuvky si vytáhla červenou krabičku zabijáků společně se zapalovačem, a odemkla si prosklené zatažené dveře na balkon. Do obličeje mě uhodil studený vzduch. Zavřela jsem za sebou a zapálila si. S dehtem, jež jsem pomalu vyfoukla z plic, jsem se cítila mnohem klidnější, než před chvílí. Ale už jsem se nezbavila onoho tísnivého pocitu.