Created by fate (PROBÍHÁ OPRAVA)

31. díl - Test

Když přijel doktor Dean, málem jsem omdlela. Tolik jsem se bála, co z toho nakonec bude, jestli jsem měla pravdu...
Poslala jsem Billa za dveře.
„Čím myslíte, že to je?" ptala jsem se horlivě, jakmile Bill odešel do obýváku.
„Může to být psychické, ze špatného jídla,... ze stresu... Udělám vám testy krve úplně na všechno. Ať už se s vámi děje cokoliv, ty testy to zjistí. Bude to trvat jen pár dnů," vysvětlil.
Jeho přítomnost mě uklidňovala.
„Ale taky bychom měli zvážit jinou možnost," pokračoval a já zpozorněla. „Možnost, že je to z něčeho jiného a netýká se to tak docela žaludku."
„Toho se bojím celou dobu," přiznala jsem.
Přikývl. „Můžu vám dát několik testů," nabídl se.
„Já nevím," váhala jsem. Pořád jsem se bála Billovy reakce. Pořád jsem se bála toho, že to bude pravda.
Nevědomky jsem si sáhla na břicho.

Dobře, takže jedna čárka, to bude můj výsledek, je v pohodě!
Dvě čárky... Dvě čárky znamenají zkurvenej průser.
Otevřela jsem oči a odhodlaně se podívala na test. Celou tu dobu jsem doufala, prosila, čekala...
A výsledek???

Tak - to - je - v - prdeli.

Hlásek v mé hlavě nelhal.
Bylo to v prdeli!
Všechno.
Nedalo se s tím nic moc dělat.
A jak to říct Billovi?!?
Co s tím dělat? Žít s tím? Ani náhodou! Příliš jsem to nenáviděla.
Ale Bill měl právo o tom vědět...
Takhle to nemohlo být... To prostě nemohl být můj osud! Jaký by to mělo smysl?! Neodjela jsem na druhou stranu Států jen proto, abych prožila to nejhorší!! Copak toho ještě nebylo dost?!
Prakticky mi vzali práci, kdosi na mě objednal vraha, odešla jsem do Texasu, tam se mi vrátily noční můry, našel si mě onen nájemný zabiják a unesl mě, onemocněla jsem, málem se zbláznila, a teď ještě tohle?!? Vážně?! Copak jsem na tom nebyla dost zle i bez toho???

Po pár hodinách strávených v koupelně mi došlo, že Bill buď spí, nebo mě slyšel. Jinak by už pro mě dávno přišel.
Takže jsem opatrně a potichu vlezla do obýváku. Tam nebyl. Šla jsem dál do pokoje.
To, co jsem spatřila, mě donutilo se zamyslet.
Bll ležel na posteli na boku a vypadal velice klidně. Spal s mírem.
Měla jsem snad být ta, která mu to zkazí? To vážně ani omylem!
Lehla jsem si k němu a zhasla světlo, ale nepřitulila jsem se. Ležela jsem dál od něj na zádech a dívala se do stropu. Vlastně jsem se snažila nad tím nepřemýšlet.
Nešlo to.
Nemohla jsem to jen tak nechat být, protože jsem si pak nechtěla připadat jako znásilněná, unesená žena, kterou její únosce nakonec ještě zkopal a poslal do hajzlu.
Zatím jsem byla jen unesená a znásilněná.
Na druhou stranu jsem se bála zůstat takhle.
Chtěla jsem, aby to bylo jako předtím. A taky jsem věděla, že nežijeme ve středověku, aby nešel nějakým způsobem vrátit čas. I když se ztrátami...
Promýšlela jsem to až do svítání.
Pak se Bill probudil, políbil mě a odešel do koupelny.

KURVA!!!

Já jsem v koupelně v noci nechala ten test!!!
Vystřelila jsem a pádila do koupelny. Bill se akorát sprchoval. Měla jsem šanci sebrat test z umývadla a zase zmizet.
U umývadla jsem se ujistila, že mě Bill jakkoliv nezaregistroval a zase odběhla pryč.
Teprve na posteli jsem si pořádně oddechla a svírala test v ruce.
Netušila jsem, kam bych ho měla strčit. Nemohla jsem ho ani vyhodit, aby si toho nevšiml!
Jelikož jsem ho však ještě neviděla za celou dobu koukat do nočního stolku, hodila jsem ho tam. Zároveň jsem se podívala já.
Byla tam Bible, což mě doopravdy překvapilo, protože jsem netušila, že je Bill věřící. Ani já jsem nebyla. Ale to mělo svůj důvod. Protože si se mnou pořád někdo hrál, a Matka Příroda to vážně nebyla, takže jsem přestala věřit i v to, že Ježíš nás zbaví bolesti a strachu. Naopak. Způsobí nám infarkty!!!
Kromě Bible tam už patřil vlastně jen můj test, takže to bylo v suchu. Teda pokud se Bill nerozhodne, že si začne číst před spaním.
Po Billovi jsem se šla vysprchovat, no a samozřejmě jsem hned byla paranoidní, že ten test najde, že se bude dívat do stolku, že mě pak z té sprchy vytáhne za vlasy a doslova vyhodí ven jako nějaké odpadky...

Udělal snídani. Mlčela jsem.
Já jsem udělala svačinu. Mlčela jsem při tom.
Pak už jsme nejedli, Bill potřeboval s někým mluvit, vzal si telefon ven, stejně tak meč s rytinou, a do večera se nevrátil. Bylo to dost vtipné. Jen chodil po kaňonu a telefonoval. Celé odpoledne.
Mně to vlastně uteklo rychle. Protože jsem ještě nepřišla na to, co udělám.

Večer, krátce po setmění, jsem se rozhodla mu všechno popravdě vyklopit.
Nebylo to snadné, když jsem ani nevěděla, jak začít...
„Chci tě," zašeptal mi do ucha, když jsme byli v kuchyni. Uklízela jsem jídlo a nádobí. Moc toho nebylo. Zase.
Pousmála jsem se na něj. „Tady?"
„Tady," přikývl a položil mi chtivé dlaně na boky. „Hned." Pak mě vysadil na linku a přiblížil se.
Znervózněla jsem a jemně ho odstrčila. „Raději ne, Bille... Ne dneska," vycouvala jsem a slezla.
Bill se zamračil. „Je ti něco?"
„Ano, něco mi je," přiznala jsem a upřeně sledovala koberec pode mnou. „Něco mi je a... není to dobrý."
„Vždyť Dean ještě nevolal kvůli výsledkům," upozornil mě.
„Já vím," vzdychla jsem a prohrábla si vlasy. „Víš, ale..." odmlčela jsem se a podívala jsem se mu do tváře. V tu chvíli jsem věděla, že mu to nedokážu říct. Ne teď, ne takhle. „... Mám migrénu," vyhrkla jsem rychle a usmála se.
„Aha," zasmál se. „To ale přece bude v pořádku, to nic není."
Objali jsme se. Bože!!! To jsou tak strašná muka!! Vždyť on je takové zlato! Konejší mě kvůli migréně, která neexistuje!
Jak by reagoval?
Třeba by to bylo nakonec v pořádku.
To ani nezkoušej, Woodsová!, zněl znovu ten hlásek. Zjišťovala jsem, že mi do mých věcí vlastně kecá pořád. Ale většinou mi radil dobře.
Chtěla jsem mu to říct, opravdu chtěla, ale prostě jsem nevěděla, jak. A taky jsem přemýšlela, jak mu to sdělit beze slov. Jestli to bylo vůbec možné.
Dostala jsem hlad. Ale zároveň se mi udělalo špatně.
Musela jsem se rozhodnout, co bylo důležitější.
Jídlo! Jednoznačně jídlo!
Vpadla jsem do kuchyně, když Bill něco hledal po celém domě a snažila se taky hledat, ale něco k jídlu.
Sladké nebo kyslelé?
Proč ne oboje?
Vzala jsem si kyselé okurky a z cukru, smetany, másla a čokolády si ušlehala strašně sladký krém.
Vážně jsem to dokázala smíchat a ještě i jíst!
Když Bill procházel z koupelny, kde to nenašel, ať už to bylo cokoliv, do kuchyně, a uviděl mě, začal se strašně smát. Taky jsem se smála, ale zas tolik ne...
Bill hledal v obýváku jen chvíli, pak se přesunul do pokoje.
„Co vlastně hledáš?" zavolala jsem na něj nakonec a strčila si do pusy další kus okurky s krémem.
„Bibli," zněla odpověď a mně se zastavilo srdce. Než jsem stačila něco zavřískat, ač s plnou pusou, ozval se znovu: „Mám ji!"
Pak už jsem jen seděla jako opařená a čekala. Nic se ani nepohnulo. Neslyšela jsem, že by Bill vzal knihu, neslyšela jsem, že by se zase rozešel, žádné kroky se neozývaly, neslyšela jsem, že by něco říkal, ač pro sebe. Nic. Několik minut jsem trpěla.
Až pak.
Bill udělal několik kroků a pak se objevil ve dveřích, samozřejmě s mým testem v ruce.
Podívala jsem se mu do očí. A on mně. A já věděla, že jsem mu to měla raději říct hned a sama, než aby se to dozvěděl takhle.
„Promiň," špitla jsem a stěží držela dál kamennou tvář. Chtělo se mi brečet. Slzy se mi dostávaly do očí a z očí rovnou na tváře. Netekly, rovnou padaly.
„Jsi těhotná?" zalapal po dechu.
Přikývla jsem a zkřivila tvář do bolestného šklebu. Pak jsem nechtěně vypustila pár vzlyků.
„Jak dlouho?" ptal se dál šokovaně.
„Tak to vážně nevím, kalendář jsem nechala doma," odsekla jsem zoufale a popotáhla.
„Čekáš moje dítě?" zašeptal a začal se víc a víc usmívat, dokud se úplně nesmál s pusou od ucha k uchu a pak se začal řehtat nahlas...
On se z toho zbláznil!
„Ano, tvoje," odpověděla jsem zaraženě.
Bill ke mně nečekaně přikvapčil, vlepil mi mlaskavou pusu na rty, chytil se za hlavu, ještě se jemně usmál a odběhl rovnou ven!
Ježíši! Teď se z toho pomátl a já ho budu mít na svědomí!
Vyběhla jsem za ním ven. Slyšela jsem střelbu.
Pobíhal po kaňonu a střílel do vzduchu puškou!
„Bille!" zavolala jsem na něj a rozešla se směrem k němu.
Zaregistroval mě, snad zajódloval, nebo co, a vydal se ke mně.
Nečekala jsem, že mě obejme a zatočí se se mnou!
Bylo to hezké... Důkaz, že se nezlobil. Byla jsem šťastná...