Created by fate (PROBÍHÁ OPRAVA)

55. díl - Lhůta

„No to je báječné!" soptil Zane a chodil po pokoji sem a tam jako lev v kleci. Občas se zastavil, dal si jednu ruku v bok a tou druhou si prohrábl vlasy.
„Tak jako tak bych se vrátila," bránila jsem se a chovala Kellana.
„Tobě všechno přijde tak jednoduché!" vyjel na mě. „Asi si taky myslíš, že všichni pro tebe udělají, co si řekneš! Ale co jsi ty kdy pro někoho udělala?"
Otevřela jsem ústa, abych mu rychle nějak chytře odpověděla, ale uvědomila jsem si, že nemám vůbec žádnou odpověď. Nepamatovala jsem si, že bych pro někoho někdy něco udělala... Zato ostatní pro mě odjakživa dělali první poslední...
„Došla ti řeč?" ušklíbl se Zane.
„Jo," odpověděla jsem zahanbeně.
„To by měla," přikývl.
„Budu kojit," pípla jsem a naznačila mu tak, aby počkal vedle.
„Fajn!" štěkl a zabouchl za sebou dveře.
Začala jsem Kellana kojit a v duchu si přehrávala celý svůj život. Vždycky tu byl někdo, kdo se o mě staral. Po smrti rodičů to byl Colin. Pak Damon. Zane. Blake, i když krátce. Bill. A teď zase Zane. Prakticky nikdy jsem nestála na vlastních nohách.

„Damone?" zašeptala jsem.
„No?" zamumlal. „Už?"
„Ještě ne," vzdychla jsem. „Ale už budu..."
„Já už to nevydržím," zavrčel.
„Neprotahuju to přece schválně," zamračila jsem se.
„Ale já trpím, ať je to schválně nebo ne."
„Nestěžuj si. Tohle jsi přece chtěl," uchechtla jsem se hravě.
„Toužím po tom celý život," pronesl ironicky.
„Neříkej. Tak dlouho mě neznáš. Jsem to nejlepší, co tě kdy potkalo," švitořila jsem.
„Hlavně ty tvoje sexy touhy," zahučel. „To mě dostalo. Nemůžu ti odolat."
„Já vím," zasmála jsem se. „Moje touhy jsou dost vytříbené."
„No tak už nežvaň a soustřeď se na svůj vršek," poradil mi.
„Nebo vrchol?" škádlila jsem ho.
„To je příliš daleko," opáčil. „To bychom tu byli do rána. A já tolik času na tuhle malou akci nemám."
„Tak akce? To je ještě víc vzrušující," sykla jsem. Zase jsem ho z legrace dráždila.
„Někdo mi volá," oznámil mi.
„No teď nic zvedat nebudeš," upozornila jsem ho tónem nepřipouštějícím námitky.
„To bych si vážně nedovolil," uchechtl se.
„Vyřídíš si to, až si to tu doděláme," ujistila jsem ho.
„My? Děláš to tady jenom ty a ještě očividně špatně," vysmál se mi. „Protože kdyby jsi to dělala správně, mělo by to se mnou něco dělat."
„Jakože nejsem dost atraktivní?" urazila jsem se; ale jen naoko.
„Už jsi byla i atraktivnější," pronesl lhostejně.
„Můžu zrychlit," navrhla jsem, ale spíš jsem se zarazila.
„Spíš do toho dej víc... víc sebe," poradil mi.
„Jsem v tom úplně celá. Doslova," zamračila jsem se.
„Jak že se to jmenuje?" ozval se ještě.
„To nevím," zamyslela jsem se. „Ale je to hodně oslňující... Smyslné... Atraktivní... Nemyslíš?"
„Nevím. Nevidím na tebe," odpověděl.
Zasmála jsem se, odhrnula závěs a vyšla z kabinky. Postavila jsem se přímo před Damona a nastavila svou nejlepší pózu ještě z modelingu.
„Overal," prohodil jakoby nic.
Vykulila jsem oči. „Ty se v tom dokonce vyznáš?"
„Ne, ale tohle jsem už z několika holek svlékal," mrknul na mě.
„Úchyle," protočila jsem oči, zhodnotila jsem se ve velikém zrcadle a pak zapadla zpátky do kabinky s tím, že tohle si rozhodně vezmu.
---
„Nechceš si pár těch tašek vzít sama?" ozval se Damon za mnou.
„Ne," zasmála jsem se. „Je to těžké?"
„Není to těžké, jen jich je dvacet," ušklíbl se.

Lhůta se krátila. Bill mi dal dva týdny, abych se ozvala. A už mi zbýval jen jeden týden. Ale já jsem mu odsud nemohla jen tak volat. Ne. Rozhodla jsem se. Nezavolám mu. Místo toho jsem si plánovala útěk do New Yorku. Čím dřív, tím líp. Čím dřív bude všechno na svém místě, tím dřív budu moci být s Billem. Jak já jsem se těšila, až konečně budeme rodina. Až uvidí Kellana... Těšila jsem se. Vskutku. Těšila jsem se, až nastane ta chvíle, kdy se setkáme, já budu držet syna v náruči... a Bill si ho poprvé pochová... A tím začneme odznova.