Created by fate (PROBÍHÁ OPRAVA)

36. díl - Hledaná!

Ze skladiště jsme odjížděli při východu slunce. Seděla jsem u Billa vepředu, ale nepodívala jsem se na něj. Zírala jsem z okénka ven. Byla jsem z toho nějak přepadlá. Přitom bych vážně měla být ráda. Netušila jsem, že mě těhotenství celou takhle rozhodí...
„Stavíme se někde na snídani?" zeptal se Bill.
Pokrčila jsem rameny. „Kde?"
„Kousek od Sanfordu je městečko. Místní holka tam dělá nejlepší steaky," prozradil.
Přikývla jsem.
Jaká holka?! On ji zná?! Jak ví, jaký steaky dělá?! Jak ví, že je místní?!
„Ty už jsi tam byl?" optala jsem se nenápadně.
„Jistě," přitakal. „Býval jsem tam hodně často."
Zmohla jsem se jen na: „Aha."

Dojeli jsme do neznámého města. Modernizace. Dámy s podpatky. Muži s mobily.
„To jsou turisti," zašeptal mi do ucha Bill. „Tohle je nejmodernější město pod tisíc obyvatel."
Vyprskla jsem smíchy a následovala Billa do hospody. Trochu jsem se bála, co mě uvnitř čeká. Na tu ženskou se steaky jsem byla nejvíc zvědavá!
Uvnitř byl podivný klid. Byla to spíš restaurace nižší třídy než hospoda. Bylo tam dost pěkných stolů. Seděly tam i ženy, před sebou talíř s klobásou a hamburgerem. Muži si obvykle dávali ty steaky.
Pochopila jsem, proč. Klobásy dělal hned u pultu mladý fešný kovboj, steaky pro změnu připravovala štíhlá dlouhovlasá kozatice!
Šli jsme samozřejmě k ní.
„Zdravím, fešáku," pronesla provokativně směrem k Billovi.
Zamračila jsem se.
„Čau, krásko," odpověděl Bill.
Zaskřípala jsem zuby.
„Dvakrát steak, prosím tě," mrknul na ni a otočil se na mě. „Co k tomu chceš?"
„Cokoliv, hlavně, ať mi do toho neplivne!" odfrkla jsem a raději se na ni ani nekoukala.
Zasmála se. „Je vtipná."
„Jo," přidal se a zapřemýšlel. „Tak jedno pivo a sklenici vody, fajn?"
„Jak si přeješ," přikývla s tím svým úsměvem na vymlácení zubů.
Zatnula jsem pěsti a odebrala se s Billem ke stolu. Sedli jsme si vedle sebe.
„Nesnáším ji!" sykla jsem a zatnula čelist.
„Proč?" podivil se.
„Protože tady očividně jede po každým, kdo má ptáka mezi nohama!" vyštěkla jsem nepříčetně a asi i trochu víc nahlas, než jsem chtěla.
Billovi cukaly koutky.
„Co je?" zavrčela jsem.
Pořád se snažil zadržovat smích. Pak z něj vypadlo: „Ty žárlíš!?"
Zasmála jsem se a odfrkla si. „Blázne. Jako na ni? Tu pizdu strčím do kapsy i s těma jejíma steakama, jestli víš co myslím," naznačila jsem její bujné poprsí.
Bill se hlasitě zasmál a objal mě kolem boků. „Já mám stejně radši to, co máš ty," mrknul na mě a významně se mi podíval do výstřihu.
Zasmála jsem se a políbila ho na tvář. Pak jsem se k němu naklonila blíž a zašeptala mu do ucha: „Počkej večer!"
Akorát však přicházela prsatice od steaků a jak nám dávala talíře s těmi kusy masa, prakticky Billovi odhalila tajemství skrývající pod svou košilí.
„No ještě víc na nás vyval to svý hovězí!" houkla jsem na ni hlasitě.
Několik lidí se zasmálo, Bill vyprskl smíchy a slečna kozatá se s ublíženým výrazem odebrala zpátky ke své práci.
Bill se na mě podíval. „A právě proto tě miluju!" prohlásil.
Pobaveně jsem se pro sebe zakřenila a pustila se do jídla. A doufala jsem, že mi do toho neplivla. Obzvlášť jsem se obávala o svou sklenici s vodou.
Pak jsem si všimla, že nad barem je televize! A naštěstí jsem na ni dobře viděla. Potřebovala jsem vědět, co se děje ve světě.
Pak mi zhořklo sousto v ústech.
Na obrazovce se objevila moje fotka. A nějaká žena tam stále povídala s vševědoucím výrazem a v jednom kuse ukazovala na mou fotku.
Potom se tam objevil velký nápis.

HLEDANÁ!

„Bille," kvikla jsem a otočila tvář směrem k němu.
„Hm?"
„Jedenáctá hodina!" upozornila jsem ho na směr, kam se má koukat.
Podíval se a vypoulil oči. „Kurva."
Přikývla jsem. Nevyjádřila bych se k tomu lépe.
Znovu jsem se podívala na obrazovku.
Byl tam Zane!!!
Vstala jsem a zavolala směrem k pultu, ať pustí zvuk.