Kate

První část - Schopnosti: Cesta vlakem - 6. kapitola

Ocitla jsem se na nástupišti, které bylo plné lidí. Hned mi bylo jasné, že to nejsou mudlové, protože většina z nich na sobě měla hábity. Všude bylo plno dětí s kufry a se sovami v klecích. Pátrala jsem očima, jestli nenajdu někde Harryho nebo Draca. Harryho jsem nikde neviděla, zahlédla jsem pouze Draca s rodinou. Rebeka už se ho nedržela za ruku, nyní se držela za ruku zhruba třicetileté ženy. Vedle ní stál muž, ve kterém jsem rozpoznala Dracova otce, a opíral se o velký kufr, na kterém byla položená klec s výrem. Bylo zvláštní, jak si byli všichni čtyři podobní. Měli stejně blonďaté vlasy, bledou pleť a tipovala jsem, že mají i stejně všichni modré oči.

Kousek za rodinou Malfoyových bylo místo, kde ostatní nechávali své kufry. Byla tam hromada kufrů, které několik lidí v hábitech pomocí hůlky nakládali do jednoho vagónu. Odtáhla jsem svůj kufr k ostatním a nechala ho tam stát. Pořád jsme se rozhlížela, jestli někde neuvidím Harryho. Povšimla jsem si akorát kluka, kolem kterého se seskupila skupina dětí a sledovala, co jim ten kluk ukazoval. Do vlaku jsem vešla ve chvíli, kdy zdí prošli dvojčata se zrzavými vlasy.

Ve vlaku jsem hledala nějaké volné kupé. Většina už byla zabraná. Mohla jsem se zkusit někoho zeptat, jestli si nemůžu sednout k nim. Někteří se tvářili i docela mile a sympaticky.

„Katie!" zaslechla jsem, jak na mě někdo volá. Otočila jsem se a uviděla, jak za mnou jde Draco. „Nechceš k nám do kupé?" zeptal se mě. „Pár mých známých už zabralo jedno kupé ve vedlejším vagónu, takže se k nám klidně můžeš přidat." Souhlasila jsem a nechala jsem se od něj zavést do kupé ve vedlejším vagónu.

Vevnitř seděli dva tlustí kluci, které mi Draco představil jako Crabba a Goyla. Nevypadali moc chytře, hodili by se jako tělesná stráž. I Draco se s nimi moc nebavil, většinu času je ignoroval. Ti dva jenom tupě zírali před sebe a občas přikývli, když Draco něco říkal. Draco mi většinu času vykládal o svojí rodině a čarodějnickém světě. Hlavně mi vysvětloval famfrpál a jeho pravidla. Byl milý a ochotně odpovídal na moje otázky, i když se celou dobu tvářil odtažitě a nemohla jsem nepostřehnout ten chladný tón v jeho hlasu.

Chvíli potom, co se vlak rozjel, se k nám přidalo ještě několik dalších lidí. Všechny Draco znal, protože jejich rodiče se znali a všichni měli čistokrevný původ. Nebyli moc nadšení tím, že jsem tam byla také já. Nejprve si mysleli, že jsem mudlovského původu, ale ani když jim Draco vysvětlil, že nikdo neví, kdo jsou moji praví rodiče, tak se netvářili moc nadšeně. Dracovo chování ke mně se po jejich příchodu tak změnilo. Už mi tak ochotně neodpovídal na moje otázky a tvářil se ještě odtažitěji. Nebyla to moc příjemná společnost a napětí v kupé by se dalo krájet. Všechno se to vyhrotilo, když dovnitř vešla jedna hnědovlasá dívka s klukem.

„Ahoj," pozdravila přívětivě, čímž si od ostatních vysloužila několik zamračených pohledů. „Neviděli jste tu náhodou někde žábu? Tady Nevill," ukázala na kluka, který stál vedle ní „ji ztratil a nemůže ji najít."

Nikdo se neměl k tomu, ji odpovědět, tak jsem jí odpověděla já. „Žádnou jsme neviděli, ale kdybychom nějakou zahlédli, tak ti dáme vědět."

„Neodpovídej jí. S mudlovskejma šmejdama se nebav" rozkázala mi dívka s buldočím obličejem, kterou mi Draco předtím představil jako Pansy Parkinsovou.

Hnědovlasá dívka se tvářila sklesle. Možná už byla na něco takového zvyklá, napadlo mě. Ale nelíbilo se mi, že ji někdo takhle říkal. Nevěděla jsem přesně, co má ten mudlovský šmejd znamenat, ale došlo mi, že to je nadávka.

„Proč bych se s ní jako neměla bavit?" obořila jsem se na Pansy „Ona je člověk stejně jako ty a já a zaslouží si, abychom jí odpověděli, když se na něco zeptá."