Kate

Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků: Vánoční překvapení - 51. kapitola

Další den začaly vánoční prázdniny. Spousta studentů odjížděla na Vánoce domů. Já jsem letos nemusela stát před dilematem, jestli jet na Vánoce do Londýna nebo ne. Letos jela Annie se svými adoptivními rodiči někam k babičce do hor. A trávit Vánoce v dětském domově bez Annie a s Valerií se mi moc nechtělo. Navíc Harry byl pořád smutný z toho, co se dozvěděl v Prasinkách. Myslím, že i kdybych už byla rozhodnutá jet do Londýna, tak bych si to tenhle den rozmyslela a snažila se zůstat v Bradavicích. Jenom si nejsem jistá, jestli by to takhle narychlo šlo změnit. Kdyby to nešlo, tak bych pravděpodobně celé vánoční prázdniny prospala a strávila bych je na hradě s Harrym. A ve chvílích, kdy bych nebyla u Harryho já, by s ním byla Hermiona a Ron, kteří se rozhodli také zůstat v Bradavicích. Ron to odůvodňoval tím, že nechtěl trávit dva týdny ve společnosti Percyho, a Hermiona chtěla zůstat kvůli knížkám v knihovně. Ale ve skutečnosti se rozhodli zůstat kvůli Harrymu, což Harrymu došlo. Jenom si nejsem jistá, jestli Ron a Hermiona stejně jako já poznali, že nás Harry odhalil.

Ten den ráno, kdy vánoční prázdniny začínaly, se Harry vzbudil dost pozdě. Dokonce i já jsem vstala dřív. Na podzim jsem s Harrym a Blakem chodila každé ráno běhat. Jenže teď napadl sníh a běhat se už moc nedá. To ale neznamená, že každé ráno nemusím chodit Blakea vyvenčit, akorát už přitom neběhám. V těch sněhových závějích by to šlo vážně těžko. Někdy se mnou chodil Harry, ale dneska jsem ho po včerejšku nechala vyspat.

Proto přišel dolů do společenské místnosti až těsně před obědem, kdy si Hermiona četla a já jsem s Ronem hrála šachy. Prohrávala jsem. Když přišel Harry, zvedl hlavu a štěknul, čímž nás upozornil na jeho příchod.

„Ahoj Harry," pozdravila jsem ho. Nevypadal moc vyspale. „Kolik hodin jsi spal?"

„Asi čtyři," pokrčil rameny a zhroutil se vedle do křesla.

„Vážně nevypadáš moc dobře," poznamenala Hermiona a odložila knížku. „A chtěli jsme s tebou mluvit o tom včerejšku."

Harry se na ní podíval. „O čem přesně chceš mluvit?" zeptal se, ačkoliv mu muselo být jasné, že se jedná o to, co včera vyslechl u Tří košťat.

„O tom, co jsi včera zjistil," odpověděl mu Ron. „A o tom, co by ses mohl pokusit udělat."

Harry je přejel pohledem. „Bojíte se, abych se ho nevydal hledat."

„Ano, Harry, vážně se bojíme. Dostali jsme se už do spousty šílených situací a tohle zní jako jedna z těch dalších," poznamenala jsem. Šachům už jsem nevěnovala vůbec pozornost.

„Ale on může za to, že jsou moji rodiče mrtví," zamračil se Harry a ignoroval Blakea, který mu strkal do ruky. Asi chtěl pohladit. „Jak si může venku volně pobíhat, když spáchal tolik věcí?"

„Harry, chápeme, že cítíš křivdu, chybí ti rodiče, ale tohle nic neřeší," namítla Hermiona.

„To by byla sebevražda. Black přesně na tohle čeká," přidal se Ron.

„Nechápete to," zavrtěl Harry hlavou. „Nikdo z vás neví, jaké to je. Nevíte, jaké to je poslouchat vždycky v přítomnosti mozkomorů křik svojí matky, jak umírá."

„Cože?" pozvedla Hermiona překvapeně obočí a Harry se zarazil.

„Já vám to neřekl?" zeptal se.

„Ne," zavrtěla jsem hlavou. „Ale dává to smysl. To vysvětluje, proč ten hlas říkal, ať nechají Harryho na pokoji."

Ron se na mě podíval. „Proč tobě Harry říká všechny podrobnosti a nám ne?" zeptal se a vzápětí ho Hermiona lehce nakopla nohou do holeně.