Kate

První část - Schopnosti: Dohoda s Malfoyem - 19. kapitola

Harryho propustila madame Pomfreyová z ošetřovny hned druhý den. Byl poněkud zklamaný, že se mu nepodařilo chytit Zlatonku, ale nebyla to jeho chyba. Mohl za to ten odrážeč, který na něj poslal ten zpropadený potlouk. Tím jsme se ho všichni snažili povzbudit. Stejně neměl na nějaké trucování moc času, protože se nám kvapem blížily zkoušky. Hermiona z toho šílela, v jednom kuse si opakovala a nejhorší na tom bylo, že k tomu nutila i nás. Harry, Ron a já jsme se začali na zkoušky připravovat až po Velikonocích.

Přesto jsme si jeden večer vyhradili pro návštěvu Hagrida. Odpoledne předtím jsme ho potkali v knihovně. Už to bylo samo o sobě dost neobvyklé, protože Hagrida ještě nikdy nikdo z nás neviděl s knihou v ruce. Přesto byl v knihovně a zrovna v oddělení o dracích. Večer potom jsme si připravili neviditelný plášť a vylezli jsme ven ze společenské místnosti. Měli jsme v plánu obléknout si ho až venku na chodbě, jenže jsme zjistili, že na nás všechny čtyři nestačí. Byly nám vidět nohy od kolen dolů.

„Takhle to nejde," prohlásila Hermiona a sundala ze sebe plášť. Vzápětí strhnul Harry plášť i z nás ostatních.

„Co je?" zeptal se jí Ron.

„Jsou nám vidět nohy, ten plášť není pro čtyři lidi."

„Ale co s tím chceš dělat? Stát tady na chodbě a čekat, až nás Filch chytí?" zeptal se ji Ron.

„No, to ne. Spíš bych zašla zpátky do společenské místnosti a počkala bych, až se od Hagrida vrátíte vy tři. Stejně si chci ještě opakovat."

Protočila jsem oči v sloup. „Hermiono i kdyby tě probudili uprostřed noci, tak bys zvládla udělat zkoušky na nejlepší známku. Tak už se přestaň učit a pojď s námi k Hagridovi. Nebo nejseš zvědavá, co dalšího nám řekne o Kameni?"

Hermiona zaváhala. „I kdybych se rozhodla jít, tak stejně nám pořád koukají nohy. Ještě není úplná tma a Filch není slepý. Toho si všimne."

„Tak něco vymysli. Ty jsi tady ta chytrá," řekl Ron.

„Vlastně," ozval se Harry „jeden nápad bych měl." Všichni tři jsme se na něj podívali a tak nám začal vykládat svůj plán. „Vy tři půjdete k Hagridovi schovaní pod neviditelným pláštěm. Já tam doletím na koštěti jako Kate, když letěla na ten tajný závod."

„Ne," zamítla jsem to. „Poletím já. Už mám zkušenost s vyskakováním z okna. Vy tři můžete jít v klidu a v bezpečí pod neviditelným pláštěm."

Harry zavrtěl hlavou. „Ne, poletím já. Ty jsi jenom holka a..."

„A co?" Harry hlasitě polkl. „Jsem holka a už jsem jednou z okna vyskočila. Kolikrát jsi z něj vyskočil ty?"

„Ještě ani jednou."

„Tak vidíš. Poletím já a konec tečka."

Ron, který doteď těkal očima mezi námi dvěma, se ozval „Tak poletím já a nebudete se muset hádat."

Já i Harry jsme se přestali hádat a probodli jsme ho pohledem.

„Tak nic," zamumlal Ron.

„Poletím já," oznámila jsem mu znovu a rázně.

„Ne, poletím já," oponoval mi Harry.

„Hele, já vás nechci rušit, ale tímhle hádáním se nikam nedostaneme," oznámila nám Hermiona. Pravdou je, že jsme během té hádky postupně zapomínali šeptat, ale po Hermioně poznámce jsme zase ztlumili hlas.