Kate

Čtvrtá část - Když smrt přichází: Hodina pod vodou - 75. kapitola

Oslava to byla opravdu velkolepá a všichni se parádně bavili. Tahle dobrá nálada nám ale nevydržela dlouho, protože brzy ji vystřídala skličující a frustrující. Druhý úkol se nebezpečně přiblížil. Už do něj nezbývaly týdny, ba pouhé dny. První úkol se teď zdálo nekonečně daleko, jako kdyby od té doby uplynuly celé roky. Ale opravdu se toho mezitím hodně stalo.

Sotva skončil první úkol, objevila se ta fáma s vánočním plesem, která se pak ukázala jako nefáma. Náhle se řešily šaty a kdo s kým půjde na ples, kde se mi podařilo dát se dohromady se Cedricem. To je asi důvod, proč se mi ta doba od prvního úkolu zdá jako nekonečně dlouhá doba. Tehdy jsem byla nezdaná, teď jsem ve vztahu. Ale i tak, hned po Vánocích se objevila kauza s Hagridem, kdy na něj Holoubková v novinách vytáhla, že je poloobr. Sotva se nám podařilo dostat Hagrida z hájenky a jeho ulity, aby se přestal schovávat, objevil se famfrpál a všichni ho začali řešit. A tohle opadlo až teď, pár dnů před druhým úkolem.

Ne, že by to pro nás znamenalo nějaký oddech. Kdykoliv bylo volné hřiště, tak nám tam Brianna napsala trénink, což bylo pořád každý druhý nebo třetí den. Hned v pondělí po zápase jsme měli první trénink. Brianna si teď dávala sakra hodně záležet na tréninku nás střelkyních. Její fantazie ohledně různých cvičení přihrávek a střel byla nezměrná. Dokonce se mi už o ní začalo zdát. Trénink mi nacpala i do snu. Ale do našeho dalšího zápasu jsme pořád měli ještě dva měsíce. Druhý úkol měl být už zítra a nikdo z nás nedokázal v knihách najít způsob, jak by Harry mohl dýchat hodinu pod vodou. Našli jsme maximálně vysušovací kouzlo, ale Harry by asi těžko zvládl vysušit celé jezero. Navíc jsme nedokázali ani přijít na to, co by mohli Harrymu ukrást a on by se to měl snažit získat.

„Víte, co, měli bychom to vzdát," pronesla jsem potichu a zaklapla jednu z knížek. „Doteď jsme nic nevykoumali a těžko něco vykoumáme přes noc. Pokud se nestane zázrak, tak nějaké kouzlo na dýchání pod vodou nenajdeme."

„Ale co jiného můžeme dělat?" vzhlédla Hermiona od knížky. „Někde něco být musí. Jinak by ten úkol nezadali."

„Nejspíš zapomněli vymyslet způsob, jak na to vyzrát," prohlásil Ron. „Kate má pravdu. Prostě jdi zítra k jezeru, strč hlavu do vody a zařvi tam na ně, ať ti vrátí, co ti patří."

„Tohle jsem zrovna na mysli neměla," pronesla jsem. „Mám jiný plán, jak Harrymu pomoct."

„Jaký?"

Nadechla jsem se s tím, že jim vysvětlím svůj plán. Ten měl spočívat v tom, že znovu zanechám své tělo někde mezi publikem a v astrální podobě vlezu za Harrym do vody. Pak tam budu muset vyčarovat nějakou vzduchovou bublinu u Harryho hlavy nebo tak něco, aby mohl dýchat. Ale mohlo by to fungovat, jenom asi nebude moct plavat moc rychle, aby z té bubliny nevyplaval. Ale nic z toho jsem nestihla říct.

„Jaký plán mu pomůže?" ozval se hlas Freda Weasleyho. Všichni čtyři jsme zvedli hlavu. Zpoza knižních polic se právě vynořil Fred a George.

„Já nevím," pokrčila jsem rameny.

„Něco ses ale právě chystala mu říct," nakrčil George čelo.

„To jste se asi přeslechli. Říkala jsem, že nevím žádný plán, jak Harrymu pomoct," vysvětlovala jsem to spěšně.

„Anebo nechceš prozradit nějakou část plánu, kterou jsi postřehla od Jamese nebo Cedrica?" pozvedl Fred obočí a ušklíbl se přitom.

„Nemám vůbec ponětí, jak oni plánují zvládnout druhý úkol. Oběma jsem řekla, že v tomhle budu primárně pomáhat Harrymu, protože se přihlásil nedobrovolně a je nejmladší a..." Chtěla jsem ještě dodat, že jemu jako jedinému jsem při prvním úkolu nijak nepomáhala, ale tentokrát jsem se včas zarazila. „A proto oni mají zákaz přede mnou o druhém úkolu nějak mluvit, aby to bylo fér."