Kate

Druhá část - Deník: První magický experiment - 29. kapitola

Od té doby Harry už neslyšel žádné hlasy. Netrvalo to dlouho a všichni jsme na to zapomněli. Měsíc říjen se začal chýlit ke konci a venku začalo být chladno. Letos to byl chladnější podzim než loni. Sice ještě nesněžilo, ale za pár týdnů se určitě rozesněží.

A přes všechno to chladno celý nebelvírský tým pilně trénoval. Ve chvílích, kdy se Harry proháněl venku v tom chladnu na hřišti, jsem byla ráda, že mě do týmu nevybrali. Místo poletování v dešti jsem se místo toho mohla uvelebit v křesle a psát si s Tomem. Poslední dobou už jsem si s ním nepsala jenom nahoře v ložnici, ale začala jsem se přesunovat sem dolů do společenské místnosti. Ono tady u krbu je větší teplo.

Zrovna jsem si psala s Tomem, zatímco Hermiona s Ronem hráli šachy. Normálně hrával Ron s Harrym, ale ten byl zrovna na tréninku v tom ošklivém počasí. Občas, když jsem zrovna čekala, až moje písmo vybledne a než se objeví Tomova odpověď, jsem zvedla hlavu a podívala jsem se, jak hrají. Nebo spíš Hermiona prohrává.

„Zkus táhnout věží o dvě políčka dopředu," poradila jsem jí. Hermiona se podívala na svoji věž a na čele se jí objevila vráska.

Sklonila jsem hlavu a podívala jsem se do deníku. Zaslechla jsem ještě, jak Hermiona říká: „Dobře, budu ti věřit." Už jsem ji ale nevnímala, protože se v deníku objevila jedna otázka od Toma.

Nemáš za pár dnů narozeniny?

Překvapeně jsem se podívala na deník. Jo. Jak to víš?

Jednoduše. Našli tě přece na Halloween. A když neznají tvoje rodiče, tak neví ani, kdy ses narodila. V takových případech často mají narozeniny v den, kdy je nalezli. Takže mě napadlo, že máš narozeniny na Halloween. 

A dnešní datum víš odkud?

Odpočítával jsem dny od té doby, co jsi napsala, že začal první říjen.

Usmála jsem se. Potěšilo mě, že se o mě tak zajímá, že si vzpomene na moje narozeniny. A také se mi zalíbila představa, jak Tom počítá na rukou dny do mých narozenin. Problém je, že jsem si ho pořád představovala jako malého kluka a nedokázala jsem si ho představit jako patnáctiletého teenagera, jakým byl v deníku. Nebo alespoň by takový měl být, když deník vytvořil v patnácti letech. Teoreticky pak už ta jeho část v deníku nestárla. Otázkou je, jak vypadá ve skutečnosti. Teoreticky mu teď bude minimálně padesát let. Raději si ho budu představovat jako patnáctiletého kluka.

„Sakra," zaklela Hermiona.

Zvedla jsem hlavu. „Hej! To je moje hláška."

„Neboj," uklidnila mě Hermiona. „Taky jsem to kvůli tobě prohrála."

„Co?" zeptala jsem se jí nechápavě.

„Přišla jsem o věž a Ron mi dal šach mat," vysvětlila mi stručně Hermiona.

Přejela jsem pohledem šklebícího se Rona a podívala jsem se na šachovnici. Stačilo mi krátké zhodnocení situace, abych pochopila, v čem je chyba.

„Já myslela ať táhneš tou druhou věží," vysvětlila jsem Hermioně.

Hermiona se znovu podívala na šachovnici a opět se zamračila. Stejně už to měla prohraný.

Do křesla vedle mě usedlo něco, co se nápadně podobalo Harrymu. Akorát to bylo o trochu mokřejší, uřícenější a špinavější.

„Jaký byl trénink?" zeptala se Hermiona.