Kate

První část - Schopnosti: Zařazování - 7. kapitola

Dopluli jsme k molu pod hradem a opatrně jsme všichni vylezli z loděk. Hagridovi se ulevilo, že nikdo nespadl do vody. Napadlo mě, jestli se mu už někdy stalo, že mu nějaký student spadl do jezera. Podívala jsem se na jezero a uvažovala jsem, kolik čarodějných nebezpečných tvorů tam asi je.

Hagrid nás zavedl po schodech nahoru k nádvoří. Tím nádvořím jsme prošli k velké bráně, která byla dokořán otevřená. Dostali jsme se do síně, ve které na nás čekala žena ve smaragdovém hábitu s přísným výrazem v obličeji.

Představila se nám jako profesorka McGonagalová. Je zástupkyní ředitele a ředitelkou nebelvírské koleje. Pak nám začala vykládat o kolejích. Protože jsem o nich věděla dopředu od Draca, tak jsem ji moc neposlouchala. Prohlížela jsem si síň a prváky, kteří stáli poblíž mě. Pohledem jsem přejela na zábradlí schodiště, když jsem se zarazila. Na zábradlí schodiště byl slizký zelený žabák. Vzpomněla jsem si na Nevilla, který ve vlaku hledal žabáka. Rozhlédla jsem se po ostatních, ale nikde jsem ho neviděla.

Naklonila jsem se k Harrymu a ukázala jsem na žábu. „Myslíš, že to je ten Nevillův žabák, kterého hledal?" pošeptala jsem mu a Harry pokrčil rameny. Znovu jsem se rozhlédla, jestli někde neuvidím Nevilla, ale bohužel nikde nebyl. Popošla jsem nenápadně o několik kroků k Hermioně. Hermiona si mě vůbec nevšimla, pouze hltala každé slovo, které profesorka řekla.

„Hermiono," sykla jsme na ni, ale ignorovala mě. „Hermiono," oslovila jsem ji o něco hlasitěji, až se několik studentů na mě otočilo. Lehce jsem Hermionu šťouchla, až trochu vyjekla. Podívala jsem se na profesorku, jestli si toho všimla, ale dál mluvila o kolejích.

„Nevíš, kde je Neville?" zeptala jsem se jí potichu. Hermiona zavrtěla hlavou. Ukázala jsem na žábu na schodech. „Nevíš aspoň, jestli to není jeho žába?" Hermiona opět pokrčila rameny. „Kdy jsi naposled viděla Nevilla?" zeptala jsem se jí šeptem.

„Ve vlaku," odpověděla mi.

„A pak už si ho neviděla?" zeptala jsem se jí. Hermiona zavrtěla hlavou. „Ani u mola nebo mimo vlak?"

„...když budete porušovat školní řád, tak přijdete o body nebo dostanete školní trest. Něco takového se možná stane jedné slečně, která má nutkání stále někoho otravovat." Profesorka se podívala přímo na mě a stejně tak se i ostatní na mě otočili.

„Já..."

„Můžete mi říct, co je tak neodkladného, že to musíte řešit právě teď?"

„Jeden kluk ve vlaku hledal žabáka a tamhle jeden je, tak mě napadlo, jestli není jeho." Ukázala jsem na žábu na schodech.

„Anebo je to tvůj budoucí manžel," řekla Pansy a zahihňala se tomu. Stejně tak všichni z Dracova kupé i s Dracem se tomu smáli. Ostatní se nad tím jen ušklíbli a dál to neřešili. Profesorka to ignorovala a dále mluvila pouze se mnou.

„Je velice pěkné, že se tak staráte o blaho ostatních. Je tady někde ten student, kterému ta žába patří?" zeptala se a rozhlédla se po ostatních. Nevill se nikde neozval a ani nikdo jiný nic neřekl.

„Tak vidíte," pokračovala profesorka. „Zcela zbytečně mě přerušujete a otravujete ostatní. Jestli se to bude ještě někdy opakovat, tak můžete počítat se školním trestem." Profesorka se pak na mě pořádně podívala a na chvíli se jí zalesklo v očích. „Vaše jméno?" zeptala se mě.

„Katherine Beckerová," odpověděla jsem jí. Dále už se mnou nezabývala a začala nám vykládat o zařazování. Před celou školou se posadíme na stoličku a ona nám dá na hlavu Moudrý klobouk, který nám přiřadí správnou kolej. Pak nás odváděla velkými dveřmi do místnosti, o které nám předtím řekla, že se jí říká Velká síň. Zatímco se většina hrnula za profesorkou do síně, já jsem zamířila přímo naproti ke schodišti. Rychle jsem sebrala žábu a strčila jsem si ji do kapsy. Pak jsem honem utíkala za ostatníma.