Kate

První část - Schopnosti: Famfrpálový zápas - 14. kapitola

Začal listopad a počasí se značně ochladilo. Už to nebylo to příjemné teplé podzimní počasí. Večer jsem byla ráda, že si můžu zalézt do společenské místnosti a sednout si ke krbu. Většinou jsem v takových chvilkách dělala domácí úkoly, se kterými mi poslední dobou pomáhala Hermiona. Od událostech v Předvečer všech svatých jsme kamarádky a je to vidět zejména na mých známkách.

Většinou, když jsem seděla v pohodlém teplém křesle u krbu, měl Harry zrovna trénink. Opravdu jsem mu v těch chvílích nezáviděla jeho tréninky, kdy je Oliver proháněl na košťatech, dokud se venku nesetmělo. Důvodem proto byl Harryho první blížící se zápas.

V den zápasu jsme se ráno marně snažili do Harryho dostat nějaké jídlo. Po jeho nesnídani se vydal do šaten a my na tribuny. Už kolem poledne byly skoro všechny plně obsazené. Všichni byli zvědaví. Jak tenhle zápas dopadne. Ron nám předtím říkal, že Nebelvír od odchodu Charlieho prohrával. Teď mají konečně s Harrym naději. Radši jsme před Harrym moc nepřipomínali, že je teď jediná naděje pro všechny Nebelvírské. Už tak byl ráno tak nervozní, že nesnídal. Trošku jsme ho chtěli povzbudit a tak jsme pro něj přichystali z roztrhaného prostěradla transparent Za prezidenta chceme Pottera!

Když vyběhli hráči na hřiště, všechny přivítal mohutný potlesk. Po několika úvodních slovech madame Hoochová zapískala na píšťalku, vyhodila Camrál a zahájila tím zápas. Hned zezačátku se Camrálu zmocnil Nebelvír a po chvíli vedl Nebelvír nad Zmijozelem o několik gólú. Harry se už zezačátku se držel stranou a očima hledal Zlatonku. Chvíli po začátku zápasu se k nám přidal Hagrid.

"Zdar bando! Tak jak to jde Harrymu?" zeptla se nás.

"Zatím jenom hledá zlatonku," odpověděl mu Ron.

A o chvíli později ji Harry zahlédl. Zhruba ve stejnou chvíli ji zahlédl i zmijozelský chytač Terence Higgs. Naštěstí pro Nebelvír byl Harry rychlejší. Celý stadion s napětím očekával a sledoval, jak se Harry natahuje po zlatonce. Přes Hagridův dalekohled jsem detailně viděla, jak se Harry snaží chytit zlatonku. Už mu chybělo jenom pár centimetrů. A najednou – PRÁSK!

Ozvala se hlasitá rána. Do něčeho jsem narazil. Vyvedlo mě to z rovnováhy a musel jsem změnit směr koštěte, abych nespadl.

Počkat. Já přece nesedím na koštěti. Jsem mezi diváky na tribuně. A nepřemýšlím v mužském rodě. Jako kdyby to byly myšlenky někoho jiného. Podívala jsem se na svoje ruce. Ještě před pár vteřinami jsem jasně viděla, jak drží koště. Nyní jsem se akorát držela zábradlí. A ten náraz jsem taky pocítila. Tak co to sakra bylo?

Zvedla jsem hlavu. Harry už nesledoval Zlatonku. Podle toho, co křičeli ostatní, jsem pochopila, že mu Marcus Flint vlétl do cesty. Harry kvůli tomu odbočil ze směru a Zlatonka se jemu i zmijozelskému chytači ztratila. Madame Hoochová nařídila trestné střílení v nebelvírský prospěch. Ani jsem to pořádně nevnímala. Vrtalo mi hlavou, proč jsem najednou byla na koštěti.

A pak se to stalo znovu.

Koště pode mnou škublo. Na chvíli jsem si pomyslela, že spadnu. Pevně jsem uchopila násadu rukama. Se zděšením jsem zjistila, že ty ruce neovládám. Dělají to samy. Tělo mě vůbec neposlouchá. Snažím se pohnout hlavou, ale nejde to. Jako kdyby, to ani nebylo moje tělo. Sakra, pohni se ty pitomý tělo.

Prudce jsem sebou škubla, až jsem narazila do Hagrida.

"Seš v pohodě, Kate?" zeptal se mě.