Kate

Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků: Potřetí do Bradavic - 44. kapitola

Ráno mě probudily paprsky slunce dopadající na moji tvář. Musela to být někdy mezi šestou a sedmou hodinou a já už jsem pak nemohla usnout. Kdybych už byla v Bradavicích, tak bych si šla takhle brzo ráno zaběhat. Tentokrát budu muset jít vyvenčit Blakea. Popadla jsem vodítko, které jsme koupili ještě u Hermiony na návštěvě, a došla jsem ho vyvenčit. Po návratu jsem si začala balit věci do školy. Většinu věcí mam zabalenou, ale musím si dobalit ještě včerejší nákupy. To budu mít rychle.

Až na to, že uprostřed toho balení jsem si něco uvědomila. Když jsem našla seznam věcí, co máme letos mít, tak u toho bylo i jedno povolení. Sakra, úplně jsem na to zapomněla. Dopis ze školy mi přišel, když jsem byla u Hermiony. Tam jsem to povolení do Prasinek nijak neřešila, protože jsem neměla ani žádnou šanci si ho tam od někoho nechat podepsat.

Podívala jsem se na hodiny. Půl osmé, ideální čas. Touhle dobou už by mohl být nějaká vychovatelka vzhůru. Převlékla jsem se, popadla jsem potřebný pergamen a vydala jsem se dolů.

Stejně jako vždycky takhle brzo dole nikdo nebyl. Zamířila jsem proto do kuchyně, kde určitě někdo bude. A vážně byl. Naštěstí pro mě to byla vychovatelka Lopezová. Alespoň nemusím nic o povolení a škole zdlouhavě vysvětlovat. Tady stačí vysvětlit jenom, co jsou to Prasinky.

„Dobré ráno," pozdravila jsem a teprve v tu chvíli si mě slečna Lopezová všimla.

„Kate, ahoj. Co tady děláš takhle brzy?" zeptala se mě.

„No... dneska odjíždím do Bradavic. A předtím mi přišel tenhle formulář, který musí podepsat zákonný zástupce. Je to o tom, jestli můžu navštěvovat Prasinky. To je..."

„Já vím, co jsou Prasinky. I kde leží. Tak mi podej ten pergamen."

Poslechla jsem ji a podala jsem si pergamen. Odněkud z kapsy vylovila propisku, a zatímco to podepisovala, vrtala mi hlavou jedna věc. Jak to ví? Doteď jsem si myslela, že tehdy, když mě tu Hagrid nechával, tak ji někdo musel o světě kouzelníků vysvětlit a taky o Bradavicích. Jenže to by potom nevěděla o Prasinkách.

„Můžu se zeptat," začala jsem, když mi podávala formulář zpátky, „odkud víte o Prasinkách?"

„Už jsem tam byla. To bylo ještě v době, kdy jsem chodila do Bradavic. A teď si běž překontrolovat, jestli už máš všechno zabaleno."

Překvapeně jsem povytáhla obočí. Měla jsem chuť se vyptávat dál, ale neudělala jsem to. Vydala jsem se nahoru do svého pokoje. Takže ona chodila taky do Bradavic. Zajímalo by mě, v jaké byla koleji.

**************

Světe, div se, ale tentokrát jsem vlak stihla. Vyrazila jsem včas asi chvíli před desátou a na nádraží jsem dorazila i s Blakem v půl jedenácté. Měla jsem celou půl hodinu na to, abych naložila věci a našla ostatní. Weasleyovy, Hermionu, a ani Harryho jsem nikde nenašla, ale když jsem si nakládala kufr do vagonu, tak jsem narazila aspoň na Parvati. Krátce jsme si popovídali o prázdninách a pak jsem se vydala hledat svoje přátele. Kde sakra jsou?

Jako první jsem narazila na Leeho Jordana a dvojčata Weasleyovi, jak se spolu baví o... ani vlastně nevím, o čem se bavili. O něčem, co zase ti dva kutí. Dokud to není hotové, tak mě to nezajímá. Výrobní proces znát nemusím. Pokud v tom teda nejsem zapletená.

„Čau, kluci. Nevíte, kde je Ron, Hermiona a Harry?" zeptala jsem se jich.

„Budou ještě někde s našima," odpověděl mi George a nastoupil do vlaku.