Kate

Druhá část - Deník: Vánoční dobrodružství - 34. kapitola

 „Já nechápu, proč se s ním najednou nebavíš," prohlásila.

„Hermiono, už jsem ti to říkala snad stokrát. Prostě jsme se na něčem neshodli. Dva lidi, jedna věc a dva jiné názory. To je celý."

„Takže kvůli nějaké hlouposti zahodíte všechno, co jste si mezi sebou za ten rok a půl vybudovali?"

Zamračila jsem se. „Není to hloupost."

„Tak kvůli čemu?" vyptávala se dál Hermiona.

„Kvůli... to je jedno," mávla jsem rukou. „Prostě to neřeš. V Harrym jsem se spletla. Nepochopil to, co jsem mu svěřila."

„Pšt," zasyčela na nás madame Pinceová. „V knihovně bude ticho. Jestli si chcete povídat, běžte jinam." Kdybychom si chtěly povídat, tak jdeme do společenské místnosti. Jenže tam je teď Harry s Ronem.

„Omlouváme se, už budeme potichu," omluvila se jí Hermiona za nás obě, pak se obrátila znovu na mě. „A co kdybychom to Ron a já pochopili?"

„Bojím se, že ne. Nechci to riskovat a tohle téma už uzavírám a konec tečka."

„Dobře, už o tom nebudeme mluvit."

„To říkáš už po deváté a vždycky se pak k tomu vrátíš," připomněla jsem jí.

„Protože se to snažím pochopit. Jste nejlepší kamarádi, jste si tak podobní a prostě se k sobě hodíte. A teď to najednou něco naruší a nikdo neví co. Tobě by to na mém místě nevrtalo hlavou?"

„Fajn," pokrčila jsem rameny. Začala jsem si sbírat sešity a knihy a nacpala jsem si je do batohu, který jsem si přehodila přes rameno. „Tu esej na lektvary napíšu někde jinde. Tady se nedá pracovat."

Zamířila jsem ke dveřím knihovny a uvažovala jsem, kde dodělám tu esej. Musíme ji odevzdat už zítra a já přísahám, že tohle je naposled, co nechávám úkoly na poslední chvíli. Jenže to neřeší můj problém, kde teď dodělám úkol. Většinou se dělají buď v knihovně anebo ve společenské místnosti. Tady se nedá pracovat, když Hermiona neustále vyzvídá a ve společenské místnosti je zase Harry s Ronem.

Poslední dobou se snažím Harrymu vyhýbat a on mně také, jak jsem si všimla. Veškeré přátelství, které mezi námi kdy bylo, je teď pryč. Nedokážeme spolu vydržet ani v jedné místnosti a raději jsme přešli do naprosté ignorance přítomnosti toho druhého. Taková je aspoň moje taktika, ale často mívám pocit, že mě Harry pozoruje, jako kdybych měla každou chvílí použít svoje schopnosti.

Právě jsem procházela kolem jedné uličky polic s knihami o kouzelných tvorech, když jsem zaslechla Harryho jméno. Zastavila jsem se a zůstala jsem schovaná za rohem uličky. Jen jsem se o trochu posunula blíž, abych mohla lépe slyšet, o čem se přesně baví. Opravdu se bavili o Harrym, jenže způsobem, který se mi vůbec nelíbil.

„Justin je teď hrozně vystrašený z něho." Opravdu mluví o tom samém Harrym Potterovi? „Schovává se u nás v ložnici. Navíc se mi Justin přiznal, že na začátku roku řekl Potterovi, že je z mudlovské rodiny."

„Co když ale nejde jen po čarodějích z mudlovských rodin, Ernie?" zeptala se malá holka s copy. „Vezměte si Alici. Pochází z čarodějnické rodiny, to vím jistě. Naši se znají s jejími rodiči."

„Kdo ví, jak to u Alice bylo. Třeba se k tomu jenom připletla, když šel po Daisy," vysvětloval jí Ernie.

„A proč by šel Potter po Daisy?"

Na to už měl Ernie připravené vysvětlení: „Aby dostal Beckerovou do týmu. Všichni vidí, že jsou nejlepší kamarádi, tak proč by ji nepomohl dostat se do týmu? Už tam byla jako náhradnice, tak stačila jenom jedna maličkost. Zbavit se Daisy."