Kate

Druhá část - Deník: Cesta pro recept - 30. kapitola

Jakmile jsme dorazili do Nebelvírské společenské místnosti, tak jsem rovnou zamířila do ložnice. Skoro se až divím, že jsem neusnula po cestě. Byla jsem tak unavená, že jsem usnula dřív, než jsem se stihla převlíknout od noční košile.

Merlinudík moje bolest hlavy ráno značně polevila. Stále mě sice pobolívala, ale bolest už byla velmi slabá, takže jsem ji byla schopná ignorovat. Přes noc jsem neměla žádný sen. Myslím, že moje mysl byla příliš vyčerpaná na to, aby se courala někde po hradě.

Takže hned po probuzení jsem vzala deník a napsala jsem Tomovi.

Co se včera stalo?

Byla jsi v jeho mysli příliš dlouho. Hodně to vyčerpává a hrozí nebezpečí, že se tam ztratíš. Později tam vydržíš déle, ale teď ještě ne.

Nemohl jsi mi to říct dřív?

Řekl jsem ti to. Teď alespoň víš, jak vypadá lidská mysl zevnitř.

Protočila jsme oči. Přesně po tomhle zážitku jsem celý život toužila. A proč jsem se ocitla na té chodbě?

Trochu ztrácím přehled v tom, co se dělo po tom, co ses rozplynula.

Byla jsem na chodbě ve druhém patře na zemi. Bylo tam hodně vody. Měla jsem něco červeného na rukách. A někdo odtamtud utíkal. Někdo s blonďatými vlasy. Myslím, že to byla Malfoyová. Potom jsem narazila na Harryho a ostatní. A pak jsme našli nápis na stěně. Psalo se tam, že tajemná komnata je znovu otevřená a pod tím nápisem visela Filchova kočka.

Tak to jsi měla zajímavé narozeniny.

Prostě si to umím zařídit. Myslíš, že by to mohla být Malfoyová?

Je to možné. Její rodina je ze Zmijozelu, že?

Jo. Jak to s tím souvisí?

Tajemnou komnatu vytvořil kdysi dávno Salazar Zmijozel. Lidé ji po staletí hledali, ale nenašli. Podle pověsti ji dokáže otevřít jenom Zmijozelův dědic.

A nikdo neví o tom, kdo ten Zmijozelův dědic je. Jak jinak. Počkat. Ty myslíš, že by mohli být Malfoyovi ty dědicové?

Jsou ze Zmijozelu. I když kdo ví, jak to je.

No, praštění jsou na to dost.

Zhruba o hodinu později jsem seděla ve Velké síni a v klidu jsem snídala. Tohle ráno jsem naprosto ignorovala všechny okolo, když nepočítám svoje přátele. Ono se totiž všichni bavili o včerejší události. Ať jsem šla kamkoliv, všude jsem slyšela Tajemná komnata tohle a Tajemná komnata tamto. Bylo to až k zbláznění.

Proto bylo příjemným zpestřením, když se vedle mého talíře objevil podlouhlý balíček. Nejprve jsem se podívala na něj a potom na Harryho, který ho vedle mě položil.

„Co to je?" zeptala jsem se ho.

„Dárek k narozeninám. Pro tebe. Včera jsem ti ho nestihl dát, když si hned šla do ložnice."

„Harry," oslovila ho Hermiona. „Víš, že bývá zvykem oslavenci potřást rukou, popřát jí vše nejlepší a až pak jí předat dárek?"

Harry se podrbal na hlavě. „No, jo. Dneska mi to nějak nemyslí. To ten včerejšek." Vzápětí vzal dárek a schoval ho za zády. Významně si odkašlal a natáhl ke mně ruku. Když jsem mu ji stiskla, tak pokračoval: „Všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví. Ať ti všechno vychází, nedostaneš se zase do nějaké Malfoyovy pasti a ať nepropadneš z dějin."