Kate

Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků: Výlet do Itálie - 54. kapitola

Po vyhraném zápase vydržela Nebelvíru dobrá nálada ještě asi tak týden. Ale čas plynul dál a zima se postupně začala přehoupávat v jaro. Na začátku března byla naplánovaná návštěva Prasinek, které se pochopitelně účastnil i Harry díky svému Pobertovu plánku. Následně nastala kousek od Chroptící chýše jedna velmi zábavná příhoda s Malfoyem, během které neviditelný Harry házel hroudy bláta po něm a po jeho kumpánech. Malfoy netušil, odkud to jde, a já s Ronem jsme se nemohli přestat smát. Bohužel Malfoy zahlédl Harryho hlavu, když mu plášť trochu sklouzl a nastaly problémy. Řekl to Snapeovi, ten si pak došlápl na Harryho a domáhal se, jak se dostal do Prasinek. Harry zatloukal, ale Snape mu prohledal kapsy a našel neaktivovaný Pobertův plánek. Následovala další zábavná historka, neboť když se ho snažil pomocí kouzel přečíst, autoři plánku ho začali urážet. A to se k tomu ještě stihl připojit i Lupin, ze kterého později vypadlo, že strůjce plánku znal. Překvapeně jsem pozvedla obočí, když jsem to viděla. Nemohla jsem si to totiž nechat ujít a ve své astrální podobě jsem u toho byla.

Mezitím, co se děly tyto události, jsem se pomalu připravovala do Itálie. Elizabeth jsem to řekla hned následující den poté, co jsem se rozhodla. Byla nadšená a začala mi vyjmenovávat místa, kam se všude chce podívat. Pamatuju si Řím, Benátky, Florencii, Veronu a nějaká další místa, která jsem pak zapomněla. Mně bude stačit, když se budu jenom válet na pláži a občas se vykoupu v moři. Problém je, že si nejsem jistá, že na to bude počasí. Letos vyšly velikonoční prázdniny hned na začátek dubna, takže bude asi ještě docela zima. Jedeme tam už na konci března a vrátíme se večer po velikonočních prázdninách.

„Co bych si měla sebou vzít?" zeptala jsem se kluků.

„Foťák," odpověděl mi Ron pojídající čokoládovou žabku.

„Plavky," přidal se Harry.

„Foťák nemám a na plavky bude asi ještě moc zima... ale přibalit si je můžu," pokrčila jsem rameny a připsala jsem si je na seznam. Vím, že jsem možná až moc nadšená, jedeme přeci až za týden, ale aspoň budu připravená. Tím, že si píšu seznam věcí, mám trochu pocit, jako kdybych tam už byla. Pro mě je to něco nového, nikdy jsem nevytáhla paty z Velké Británie. Tohle je jako vyměnit Stříbrný šíp za Kulový blesk. Něco nesrovnatelného.

„Kate!" zavolal na mě přes celou místnost Fred, který právě s Georgem vešel dovnitř portrétem.

„No?" zvedla jsem hlavu.

„Venku máš návštěvu," zavolal. Nějak se neobtěžoval zvednout se a dojít mi to říct, proto to radši hulákal přes celou společenskou místnost. Měla jsem chuť zeptat se ho, kdo tam je, ale nemusí tu být dva křičící lidé. Proto jsem se radši zvedla, seznam položila na stolek a zamířila jsem ven z místnosti.

„Hele, Kate," zarazil mě cestou George. „Mohla bys pro mě něco udělat? Zmínila by ses před ní občas o mně v dobrém smyslu?"

Překvapeně jsem pozvedla obočí, ale nakonec jsem přikývla. Konečně jsem prošla portrétem a spatřila jsem objekt Georgeova zájmu. Byla to Elizabeth. Neodolala jsem a musela jsem se ušklíbnout.

„Ahoj Eliz," pozdravila jsem ji.

„Ahoj," netvářila se zrovna nadšeně. „Máme problém."

„Jaký?" zarazila jsem se.

„Jak jsem mluvila o tom dalším bilokantovi, tak on o velikonočních prázdninách nemůže," sdělila mi zklamaně. „Teď jsem od něj dostala zprávu."

„Sakra... tak to je škoda." Vážně mi to bylo líto, protože jsem byla zvědavá na dalšího bilokanta.

„Ani tak ne, protože pořád je tu možnost, jak ho potkat. Ono v té Itálii je teď." Jakmile to dořekla, tak se na mě podívala významným pohledem.