Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků: Elizabeth Reed - 58. kapitola

1.7K 126 4
                                    

Pohled Elizabeth

Podívala jsem se z okna. Z naší ložnice jsem měla výhled přímo na jezero. Je už večer, ale venku se ještě procházelo několik studentů ze školy, ve které trávím už svůj devátý měsíc života. Nastoupila jsem do téhle školy v září kvůli svojí mámě, která tu získala místo profesorky léčitelství. Je docela otravné mít svojí mámu jako učitelku ve škole, proto jsem se odmítla na ten předmět zapsat. To už si raději jednu hodinu pospím na Jasnovidectví. Ale mámina práce byla jen částečný důvod, proč jsem se dostala na tuhle školu. Poslední čtyři roky jsem studovala ve Francii v Krásnohůlkách, ale v průběhu let jsem tam začala mít trochu problémy.

Mohl za to hlavně jeden profesor, který učil předmět Lektvary a jejich magické účinky. Neshody jsem s ním měla prakticky od prvního ročníku a přitom jsem v tom byla nevinně. Nebo alespoň na začátku ano. Jenom jsem se ptala holky, která seděla vedle mě na hodině, jestli by mi nepůjčila něco na psaní, protože jsem si zapomněla brk a inkoust na pokoji. K mojí smůle ale profesor Jean Bulet zaslechl, jak se někdo baví, a hned na to upozornil. Ptal se mě, proč ruším, řekla jsem mu o tom peru na psaní, a on mě vzápětí zkritizoval, že jsem přišla nepřipravená. Od té doby jsem věděla, že s ním prostě nebudu nikdy vycházet.

Ze začátku jsem se to snažila napravit a být dobrou a pilnou studentkou. Jenže on si stejně našel pokaždé nějaký důvod, proč do mě rýpnout, takže nakonec jsem se přestala snažit. Dokonce jsem mu to začala i oplácet. Začala jsem být prostě drzá, ale většinou jenom na ty jeho rýpavé poznámky. Někdy jsem se i spojila s pár staršími studenti, který mi pomohli na něj nastražit nějaký ten žertík. Nyní toho lituji, protože jedna taková lest mi nakonec přinesla víc smůly než užitku. To, že nás občas chytil, a že mě začal kvůli tomu nesnášet ještě víc, bych i překonala. Jenže jednou kvůli tomu napsal mojí mamce. Tím navázali kontakt. Nevím, jak to mezi nimi přesně probíhalo, kdy se poprvé sešli, ale než jsem se nadála, tak jednou jsem o Velikonočních prázdninách přišla domů o něco dřív a načapala ho u nás doma. Podle máminy rozestlané postele jsem si domyslela, co tam prováděli. Poté to bylo horší. Ten slizký parchant si před mámou začal hrát, jak moc mě zbožňuje. Chvíli jsem s ním tu jeho hru hrála, než jsme se dostali opět do školy, kde nebyla máma. Tam už nebyl tolik milý, protože se nemusel přetvařovat. Zároveň jsem i já získala výhody, protože mě nehlídala máma a mohla jsem se mu pomstít. Naše válka se dostala na další úroveň.

Jednou jsem to ale přehnala. Ne, že by si to nezasloužil, ale mělo to pro něj lehce trvalé následky. Konkrétně kvůli tomu žertíku nakonec skončil na pár dní v nemocnici. Tenhle incident se stal u lektvarové laboratoře. Lektvary se jakousi záhadou smíchaly a on s nimi přišel do styku. Jenže nikdo nemohl přímo prokázat, že jsem za to mohla já, protože v tu chvíli měl moji hůlku, kterou mi krátce předtím zabavil. Přesto pak došlo k nehodě a jenom mámě došlo, že jsem ji způsobila já. Jemu to vrtalo hlavou, ale nemohl na to přijít. Nevěděl o tom, co já a máma dokážeme, protože mu to neřekla. Ale on poznal, že máma něco o té nehodě ví. Nakonec to skončilo tak, že ti dva se rozešli. Máma potřebovala nový začátek a usoudila, že já také. Nechtěla, abych studovala na stejné škole, jako byl on, takže mě odhlásila. Jako zázrakem se v tu chvíli objevilo učitelské místo v Bradavicích, které máma využila a zároveň domluvila můj přestup.

Zpočátku jsem nebyla vůbec nadšená celým tímhle přesunem na jinou školu. V Krásnohůlkách jsem měla kamarády. Vážně, hodně kamarádů. Byla jsem tam prostě oblíbená, všichni mě znali jako tu veselou holku, se kterou je pořád sranda. Jasně, našlo se pár holek, se kterými jsem se nesnesla. Asi na mě žárlily nebo mi prostě záviděly mojí oblíbenost. Každopádně mě zkoušely pomlouvat za zády, ale měly smůlu, že se to ke mně doneslo a já jsem provedla takovou mírnou pomstu. Jenže s tímhle vším měl být konec a to zrovna na začátku pátého ročníku. Teď ho musím trávit na jiné škole a kromě toho, že se budu seznamovat s novou školou, se zároveň musím připravovat na zkoušky.

KateKde žijí příběhy. Začni objevovat