Kate

Druhá část - Deník: Krádež deníku - 35. kapitola

Hermiona 

„Povězte mi to ještě jednou," zopakovala jsem a podívala jsem se na Harryho a Rona, kteří mě přišli navštívit na ošetřovně. Kate tu byla chvíli před nimi, ale pak když přišel Harry, tak raději zase odešla.

„Hermiono, už ti to vyprávíme popátý," řekl otráveně Ron.

„Jenže já to chci slyšet doslova," trvala jsem dál na svém.

„Nejsme ty, abychom si pamatovali každý slovo, co kdo kdy řekne."

Zamračila jsem se na něj. „Já si nepamatuju všechno doslova. A podezříváme tu naši kamarádku, u toho si musíme být jistí."

„Všechno by se nám to mnohem víc usnadnilo, kdyby nám jedna osoba prozradila, co ví," prohlásil Ron a podíval se na Harryho.

Harry uhnul pohledem a prohlásil: „Slíbil jsem jí, že vám to neřeknu, a svoje slovo dodržím."

„Dobře, takže shrneme si, co víme," navrhla jsem. „Čím to začalo?"

„Tím Malfoyový dopisem?" zeptal se Ron.

„Nejspíš," přikývla jsem.

Harry zavrtěl hlavou. „Něco tu bylo ještě dřív. Poprvé ve vlaku cestou do Bradavic se zmínila o tom, že je Dudley tlustý."

„No a?" zeptal se Ron. „Vždyť je to pravda."

„Jenže já jsem jí o tom předtím neřekl," odpověděl Harry. Rona to ještě víc zmátlo, jenže mě něco zaujalo na Harrym. Tvářil se zvláštně. Jako kdyby o tom věděl něco dalšího.

„Proč mám tušení," zeptala jsem se ho „že víš, proč to věděla?"

„Možná to vím," pousmál se Harry. „No co? Slíbil jsem ji, že vám to neřeknu. Neslíbil jsem, že vás nenavedu."

„A navedeš nás ještě víc?" pokusil se Ron dostat z něj víc.

„Zatím ne," zavrtěl hlavu. „Nenapadá mě teď jak, ale až budete u něčeho podobného, tak se ozvu."
„Fajn, takže jedeme dál. Potom byl ten Malfoyův dopis. Jak to mohla udělat?" zeptal se mě Ron.

„Nevím," přiznala jsem.

„Páni, ty něco nevíš?" zeptal se Ron jízlivě.

Probodla jsem ho pohledem. „Kdybych mohla, tak zajdu do knihovny něco zjišťovat a nelítala bych po hřišti na stupidním koštěti, což nepřináší žádný užitek."

„Hele, trochu to uklidníme, ano?" uklidňoval nás Harry. „Vrátíme se k tématu."

„Dobře, takže co bylo dál?" zeptal se Ron.

„Pak byla divná na tom Harryho prvním zápase," řekla jsem. „Chvílemi byla mimo a potom sebou házela." Na chvíli jsem se zamyslela a pak jsem prohlásila: „Radši to už začnu zapisovat."

Harry mi podal pergamen, pero a inkoust. „Potom přišlo to její jezerní koupání," řekl mi a já jsem to tam hned připsala.

„Dobře, co bylo dál?" zeptala jsem se, když jsem dopsala slovo. Podívala jsem se na Harryho a Rona a oba dva vypadali, že usilovně přemýšlejí. „To vás nic dalšího nenapadá? Vždyť toho určitě bylo víc."

„Možná..." ozval se Harry, ale pak se zarazil. „To nic není."

„Co?" vyhrkl Ron. „Tak nám to řekni."

„To nic není. Jenom jsem si vzpomněl, jak jsem měl loni o Vánocích pocit, jakoby tam byla se mnou."

„Myslíš, jak si byl v knihovně nebo u toho zrcadla?" zeptal se Ron.