Kate

Třetí část - Z(a)tracená rodina Blacků: Noc ve Velké síni - 48. kapitola

Po příchodu do Prasinek jsme se rozdělily a každá z nás šla svojí cestou. Vlastně já jsem víceméně do Prasinek už nešla, jenom jsem zamířila k místu, odkud měly odjíždět kočáry do hradu. Už se tam shlukovali studenti a chystali se postupně odjet. Někteří už odjeli, někteří ještě vyčkávali z různých důvodů.

Mezi těmi vyčkávajícími byli dva moji kamarádi, Ron a Hermiona. Rozhlíželi se a někoho hledali. Nejspíš mě. Zamířila jsem proto k nim.

"Ahoj," pozdravila jsem je, jako kdyby se nic nedělo.

"Kate!" vyjekla Hermiona. Asi mě neviděla přicházet. "Kde jsi byla? Měli jsme o tebe starost."

"Jo, promiň. Trochu jsem se zapovídala."

"S kým?" zeptal se Ron.

"S tím neznámým, s kým jsi tam měla sraz?" zeptala se Hermiona, přičemž nakrčila čelo. Moc se jí to asi nezdálo.

"Jo," přikývla jsem a usmála jsem se. "Poslala mi to profesorka Reedová. Mám dobré zprávy."

"Jaké?" zeptal se Ron.

Podívala jsem se na kočár, který právě přijel, a zamířila jsem k němu. Když jsem do něj nastupovala, tak jsem se ohlédla na Rona a Hermionu, kteří stáli hned za mnou.

"Nejsem jediný bilokant na škole," poznamenala jsem a nastoupila jsem do kočáru. Posadila jsem se na sedadlo a vzápětí se naproti mně usadil Ron a Hermiona.

"Počkat, ty myslíš, že ona a ta její dcera jsou bilokantky?" zeptal se Ron.

"Nemyslím, já to vím stoprocentně. A dokonce vím i jaký druh." Na chvíli jsem se zarazila. "Tohle zní, jako kdybychom byly nějaké věci."

"Druh?"

"To patří k nejnovějším novinkám o bilokantech, které jsem se dneska dozvěděla. Bilokanti se dělí podle bradavických kolejí. Ono zakladatelé Bradavic byli taky bilokanti a každý měl jiný druh moci. Pak se to nějak dědilo v rodinách, až se to dostalo do současnosti. Tyhle dvě patří k Havraspáru."

"A ty jsi...?" zeptala se Hermiona.

"Nějaký speciální neznámý druh. Bůh ví, co jsem zač. Ani ony to nevěděly," pokrčila jsem rameny. "Proč musím být pokaždé v něčem jiná?"

"Buď ráda. Rozhodně nemůžeš říct, že bys byla obyčejná."

"Někdy by mi nevadilo, kdybych taková byla," povzdechla jsem si a zadívala jsem se ven. "Ale aspoň jsem zjistila jednu věc o mých rodičích."

"Jakou?" zeptal se Ron.

"Minimálně jeden z nich byl bilokant, protože se to dědí v rodině."

"Tím se ti tvoje hledání zužuje na... všechny bilokanty na světě, o kterých nevíme, kdo jsou. Takže to pořád může být kdokoliv," poznamenal Ron. "To je velký pokrok."

"Hele, aspoň nějaký pokrok. Stačí, když narazím na nějakého bilokanta, abych se ho zeptala, jestli není náhodou můj rodič," pronesla jsem a rozhlédla jsem se po okolí. Každou chvílí budeme zastavovat.

"A profesorky Reedové ses na to ptala?" zeptala se Hermiona.

"Ne, předpokládám, že by mi to sama řekla, kdyby to byla pravda." Na moment jsem se zamyslela a po chvíli jsem dodala: "Aspoň teda doufám." Vzápětí kočár zastavil, jelikož už jsme byli u hradu.