Kate

Druhá část - Deník: Kate na třetí - 36. kapitola

Draco

Stupidní mudlovští šmejdi. Kam se podívám, tak tam je nějaká špína. A všichni se smějí a baví a jenom Rebeka nemůže. Alespoň se ti šmejdi bojí. Bojí se toho, že budou další na řadě, že taky zkamení a že se stanou dalším cílem útoku od Zmijozelova dědice. Po tom, co se stalo mojí sestře, už si nemůžeme být jistí svým bezpečím ani my z čistokrevných rodů.

Párkrát jsem i zaslechl, jak se někdo snažil zpochybnit sestřin původ a celý rod Malfoyů. Taková blbost. Moje sestra má nejčistší krev z celého svého ročníku. Raději jsem o tomhle nepsal domů otci. Už tak je hrozně rozzuřený z toho, co se stalo sestře. Momentálně útočí na školu a správní radu. Myslím, že se chce pokusit sesadit Brumbála. Matka z toho byla na druhou stranu vystrašená a chtěla po mně, abych opustil školu a odjel domů. Vysvětlil jsem jí, že radši budu tady s Rebekou než doma v bezpečí bez ní. Nechci ji tu nechat samotnou. Už tak je to moje chyba. Měl jsem ji ochránit.

Ten mrzimorský otravný Macmillan si pořád myslí, že za to může Potter. Pochybuju, že by toho byl schopný. Možná umí mluvit s hady a nějakým záhadným způsobem porazil kdysi Pána zla, ale on není v Nebelvíru jediný s podivnými schopnostmi. To spíš Beckerová by mohla být Zmijozelův dědic. Na ní je něco divného. Navíc ji přece nalezli u Pottera po tom, co byl zničen Pán zla. Možná v tom hrála tehdy nějakou roli.

„Pro dnešek můžete jít," oznámila nám McGonagallová. Vzal jsem si svoje věci a vyšel jsem ven z učebny.

„Pottere, co tu vyvádíš?" řekl jsem Potterovi, který se právě plazil na chodbě po čtyřech a sbíral věci ze země.

Co tam vyvádí, mi došlo skoro ihned potom. Plazil se po zemi a sbíral svoje věci, zatímco kolem něj pobíhal jeden z těch růžových valentýnských trpaslíků zpívajících valentýnská přáníčka. To je jedna z dalších příšerností od Lockharta, která postihla tuhle školu. Už od začátku roku se snažím přesvědčit otce, aby zařídil Lockhartův odchod ze školy, jenže otec se teď zbývá spíš těmi útoky.

Jedna věc ale teď upoutala mojí pozornost. Nebyl to Potter plazící se u mých nohou nebo jedna z těch básniček, kterou poslala malá Weasleyová Potterovi. Místo toho jsem si všimnul na zemi jedné knížky. Byla malá, černá a mně povědomá. Už jsem ji předtím viděl, Rebeka ji měla ve vlaku a už tam do něj něco psala. Když jsem se jí ptal, co to je, tak mi řekla, že deník. Nikdy mi ale neřekla, komu patří. Akorát pak vím, že tuhle knížku jsem pak několikrát zahlédl u Beckerové a Rebeka říkala něco o nějakém Tomovi.

Sehnul jsem se a vzal jsem ten deník do ruky. Krátce jsem se rozhlédl. Beckerová tu nikde nebyla a ten deník byl u Potterových věcí. „Ví Beckerová o tom, že tohle máš?" zeptal jsem se ho.

Potter se podíval nejprve na mě a potom na deník v mé ruce. „Vrať mi to," vyštěkl.

„Dej mu to, Malfoyi," vyzval mě ten prefekt Weasley. Jasně, tebe tak budu poslouchat. Ani jsem si nevšiml, že se tu taky objevil.

„Jenom se na to pořádně podívám," řekl jsem Weasleyovi. Řekl bych mu toho víc, jenže vzápětí mě zasáhlo kouzlo a vyrazilo mi deník z ruky. Ten potom chytil Potter, který na mě chvíli předtím seslal to kouzlo. Aspoň že z toho bude mít on problém, protože kouzlil na chodbách a Weasley ho určitě práskne. Jenže raději bych měl ten deník a konečně vyřešil tu záhadu kolem Beckerové.
Možná kdybych teď sledoval Pottera a jeho partu, tak se od nich něco dozvím. Teď by se mi tu hodil ten jeho neviditelný plášť. Je škoda, že už ho nemám. Kromě toho je záhada, jak se mi ztratil nebo spíš jak mi ho někdo ukradl.