Kate

Čtvrtá část - Když smrt přichází: Letní brigáda - 61. kapitola

Letošní léto jsem měla docela zaplněné. Minimálně alespoň v červenci jsem byla zaneprázdněná. Hned od začátku jsem měla na starosti jedno malé štěně, za což jsem byla ale nesmírně ráda. I když to znamenalo utření nějaké té loužičky, kterou v domě udělal. S trochou štěstí se do začátku školního roku naučí chodit ven. Prázdniny byli ideální pro Gucciho ideální, protože takhle byl neustále se mnou a mohl si na mě začít zvykat. Rozhodně pro něj bude matoucí, až se změní prostředí z dětského domova na Bradavice a budou tam úplně jiní lidé. Ale do té doby si může zvykat na mě. Netrvalo to dlouho a začal si zvykat na to, že to já budu jeho panička. Také jsem to byla já, kdo s ním chodil ven, hrál si s ním a především ode mě dostával jídlo a pamlsky, když se mu něco zadařilo.

Menší problémy nastaly, když přišla Annie s jedním návrhem. Její adoptivní matka totiž pracuje v jedné cukrárně, kde v létě vypomáhala i Annie a napadlo ji, že bych mohla pomáhat také. Letos je to poprvé, co mi už je čtrnáct let a tak podle britských zákonů můžu legálně pracovat. Hlavně se mi ale rozhodně hodí ty peníze. Navíc bych pracovala s Annie, což by znamenalo zároveň i zábavu. Jenže to zároveň znamenalo, že jsem se musela odloučit od Gucciho a nemohla jsem ho hlídat. Na to se naštěstí nabídli ostatní děti z domova, že mi ho mezitím ohlídají. Takže jsem chodila pracovat do nedaleké cukrárny jako servírka a jakmile nastal čas, kdy jsem měla odejít, tak jsem zpravidla společně s Annie došla pro Gucciho a pak jsme šli do parku.

Takhle jsem trávila dny, ale noci jsem trávila s Harrym. Stejně jako loňský rok, jsem ho po nocích navštěvovala, zatímco mé tělo spalo. Vydrželi jsme si i hodiny povídat. Já jsem Harrymu vyprávěla o Guccim, co nového se naučil nebo vyvedl, a o zajímavých lidech, kteří přišli do cukrárny. Harry mi na oplátku popisoval aktuální situaci Dudleyho diety. Neměla jsem si na co stěžovat. Přes den jsem si užívala zábavu s Annie a Guccim, po nocích zase s Harrym. Měla jsem pocit, že letošní léto snad nemůže být ještě lepší.

Dnešní den jsem byla znovu v práci společně s Annie. Tenhle den bylo hrozné horko, takže lidí na ulici moc nebylo. Předpokládám, že byli buď zalezlí doma, nebo někde u vody. Pokud tedy nebyly v práci stejně jako my. Ale nám to ani tak nevadilo, protože jsme byli zalezlé vevnitř poblíž zmrzliny, kde bylo chladno. Měly jsme odtamtud dobrý výhled na všechny stolky vevnitř a částečně jsme viděly i na venkovní posezení. Annie mi akorát vyprávěla jednu zábavnou historku, po které jsem pak vysmátá odcházela do skladu pro zásobu bonbonů, abych je doplnila. Annie mezitím postřehla, že venku se posadil nový zákazník, tak za ním zamířila.

Když jsem se vrátila ze skladu, tak Annie akorát připravovala ledový čaj, který si pravděpodobně objednal. Jakmile postřehla, že jsem se vrátila, tak se na mě hned obrátila.

„Tohle mu tam zaneseš," rozhodla a podávala mi tác se sklenicí ledového čaje.

„Proč já?" zarazila jsem se.

„Protože je pěkný, zhruba v našem věku, i když asi bude mít o pár let víc, ale na tom nezáleží. Hlavní je, že já jsem zadaná a ty jsi volná. Navíc já jsem spíš na blonďáky a ty jsi na tmavovlasé typy. Dokazují to statistiky, ještě se ti nelíbil žádný blonďák," ujasnila mi.

„Jak moc se tady nudíš, že si začínáš hrát na dohazovačku? Stejně z toho nic nebude," zavrtěla jsem nad tím hlavou. Ale aby byla spokojená, tak jsem ten tác do ruky vzala.

„Počkej ještě chvíli," zarazila mě. Ze svojí kabelky pak vytáhla dvě věci. První z nich byla řasenka a ta druhá lesk na rty. Když jsem je spatřila, měla jsem chuť protočit oči.

„To jako vážně?" pronesla jsem.

„Nestěžuj si a nehýbej se," rozkázala mi, aby mi mohla nanést řasenku. Nejprve ji aplikovala na horní řasy a poté i na spodní. Následně ji vystřídala za lesk na rty, se kterým mi přejela po rtech. „Tak a můžeš jít."