Kate

První část - Schopnosti: Začátek války se Zmijozelem - 9. kapitola

Byla jsem ráda, že se mi podařil lektvar, ale byla jsem docela překvapená, že byl nejlepší v celé třídě. Všimla jsem si, že Hermiona se teď na mě trochu závistivě dívala. Mě to moc nezajímalo, v tu chvíli jsem se soustředila na něco jiného. Moje oči hledaly mezi odcházejícími studenty blonďatou hlavu. Našla jsem ho mezi Crabbem a Goylem. Od kdy mu dělají bodyguargy? Dostihla jsem ho na chodbě do Vstupní síně, chytila jsem ho za rameno a přitisknula jsem ho ke zdi. Nyní se opíral zády o zeď sklepení a překvapeně se na mě díval.

„Co sakra děláš?" vyjel na mě.

„Proč jste to provedli Nevillovi? Co vám udělal?" zeptala jsem se ho přímo. Kolem nás se začal shromažďovat dav prváků.

„Nic nám neudělal," odpověděl mi chladně.

„Tak proč jste ho nechali v tom kupé?"

„Nudili jsme se a on nás otravoval. Nic se mu nestalo, tak nevím proč to řešíš." Malfoy se pokusil odejít, ale já jsem ho nenechala.

„Takže kvůli tomu, že jste se vy ubožáci ze Zmijozelu nudili, on prošvihnul zařazování?"

„Hele, my nejsme žádní ubožáci," ozval se za mnou dívčí hlas. Otočila jsem se za tím hlasem a uviděla jsem za sebou stát Pansy Parkinsovou, tu holku s buldočím obličejem z vlaku. „Nebelvír je ubohej."

„To není!" vložil se do toho Ron.

„Ale je!" ohradil se jeden zmijozelák, se kterým jsem asi seděla původně v kupé, ale zapomněla jsem jeho jméno.

„Chceš, abych ti to vysvětlil ručně?" navrhl mu Ron a zatnul pěsti.

„Rone, klid," pokusil se ho uklidnit Harry a položil mu přitom ruku na rameno.

„Jo, Rone. Rvačkou si akorát naděláš problémy a vzali by nám za to body," přidala se k němu Hermiona.

„Mozek celého Nebelvíru se ozval. Jen ji poslechni, Weasley. Chceš přece vypadat jako srab, nebo ne?" provokoval ho Malfoy. Ron se ohnal pěstí po Malfoyovi, ale naštěstí ho Harry zarazil.

„Ty buď radši zticha, Malfoy," okřikla jsem ho a chytla jsem ho přitom za límec.. „To, co jste provedli Nevillovi, nebylo pěkný. Měli byste se mu omluvit."

„Tak to si hodně věříš," okomentovala můj požadavek Parkinsová.

Malfoy se podíval napřed na mě a potom na někoho za mnou. „Jemu se nikdy neomluvím. Nikdo ze Zmijozelu se nikdy neomluví někomu z Nebelvíru. A obzvlášť ne takovýmu zbabělýmu neschopnýmu nemehlu."

„Jseš ubohej. Jseš zmijozelskej srab, kterej se neodváží nic udělat bez těch svých kamarádů." řekla jsem mu do očí.

„Já nejsem ubohej. Pocházím ze starého a mocného rodu Malfoyů. Moje rodina má důležité kontakty a rozsáhlý majetek. Co z toho máš ty? Nemáš nikoho. I u mudlů tě odstrkovali. Nedokázala sis najít kamarády tam a nenajdeš si je ani tady. Rodiče tě nechtěli a nikdo jinej tě nikdy chtít nebude."

Plesk!

Moje ruka se vymrštila do vzduchu a přistála na Malfoyově tváři. Udělala jsem to, aniž bych o tom nějak přemýšlela. Moje ruka to udělala sama, a ani se mě na to neptala. V davu to zašumělo a ostatní na mě překvapeně koukali.

„Tak ta sedla," okomentoval to někdo. Nebelvírští mi za to začali tleskat.

Malfoy na mě překvapeně zíral a držel si ruku na tváři. Nejspíš tam bude mít pěkný otisk mojí ruky. Pustila jsem ho a nechala jsem ho jít. Na schodech se ještě otočil a křikl na mě: „Tohodle budeš ještě litovat."