Kate

Čtvrtá část - Když smrt přichází: Stinná stránka Mrzimoru - 68. kapitola

Problémy s Harrym po jeho zvolení čtvrtým šampionem se v příštích dnech stupňovaly. Ačkoliv jsem neustále stála na jeho straně a věřila jsem mu, tak jsem patřila k jedněm z mála. I když měl na svojí straně skoro celý Nebelvír, který ho podporoval, stejně mu nikdo z nich nevěřil, že se tam přihlásil sám. Navíc se ukázalo, že je nyní proti nám i celý Mrzimor, přitom jsme s nimi vždycky docela vycházeli. Jenže pak nastala jedna hodina bylinkářství a ukázalo se, že je všechno jinak. Jen jsem doufala, že Alice na tom není s nepřátelstvím vůči nám stejně jako její spolužáci, jenže jsem neměla moc možnost si to ověřit. Já jsem byla poblíž Harryho a ona byla v mrzimorské skupince, takže jsem neměla možnost si s ní v průběhu hodiny promluvit.

Většina školy podporovala Cedrica a označovala ho za pravého šampiona Bradavic. Ironií bylo, že on vlastně nebyl pravým šampionem. Tím pravým bych měla být já. I když nemůžu to říct na stoprocent. Když pohár vyplivl kus pergamenu se jménem, tak jsem se tolik soustředila, abych ho změnila na Cedricovo jméno dřív, než si to přečte Brumbál, že jsem se nestihla podívat, co tam je ve skutečnosti napsané. Ale nejspíš by tam bylo moje jméno. Ostatní měli pravdu. V tomhle bilokantské schopnosti předčí všechno ostatní. Proto jsem věděla na rozdíl od ostatních, kteří většinou tipovali Kruma na kruvalského šampiona, že jejich šampionem bude James. I když jeho pořádně nikdo neznal. Ale evidentně byl předurčen stát se další bradavickou celebritou soudě podle dívčích hihňání, když se někde objevil. Měl svoje charisma a Cedric byl pro změnu pohledný. Oba je tyhle faktory společně se zvolením za šampióny vynesly v žebříčku popularity na Krumovi úroveň. Jen na Harryho, chlapce, který přežil, se pozapomínalo. Pro něj zůstaly jen podezřívavé pohledy.

Reakce zmijozelských na novou pozici Harryho nikoho nepřekvapila. Vlastně bych se spíš divila, kdyby byl Malfoy zticha. To ale nebyl. Všechno se vyhrotilo jednou před páteční dvouhodinovkou lektvarů. Zmijozelští si ten den připravili novinky. Každý z nich měl na hrudi připíchnutý směšný odznak podporující Cedrica a urážející Harryho. Měla jsem chuť každému z nich ho servat a hlavně Malfoyovi. Vlastně bych to možná i udělala, kdyby neurazil ještě k tomu Hermionu a náhle na něj nemířil Harry hůlkou. O necelou minutu později, kdy se ve vzduchu střetla jeho kletba s Malfoyovou, schytala jeden zásah Hermiona a druhý Goyle. A zrovna v ten moment vyšel Snape ven. Goyla rovnou poslal na ošetřovnu, ale u Hermiony prohlásil, že nevidí žádný rozdíl. Hermiona pak se slzami v očích odtamtud utekla.

Ztuhla jsem. Já vím, že vždycky byl na všechny okolo mě přísný a obzvlášť k Harrymu byl nekompromisní, ale tohle už přeháněl.

„Tak potom potřebujete lektvar na zlepšení zraku," vyhrkla jsem dřív, než jsem se stihla zarazit. I když ono jsem se ani nechtěla zarazit. „Všichni jsme si už zvykli na to, že nadržujete Zmijozelu, ale tohle už je moc." Naštěstí sotva jsem to dořekla, začali na něj hulákat Ron a Harry, oproti nimž jsem se ještě držela zpátky. Tedy tak jsem to pochopila z těch úryvků, co jsem zaslechla, protože jim pořádně nebylo rozumět, jak hulákali přes sebe.

„Tak a dost!" ukončil to rázně Snape. „Nebelvíru srážím padesát bodů. Potter a Weasley si odpykají trest a jestli Beckerová, ještě něco řekne, tak se k nim rovnou může přidat a drhnout někde podlahy." Jeho poslední chladný pohled patřil mně. V jednu chvíli jsem otevřela pusu, abych něco řekla. Pozvedl obočí a čekal, jestli ze mě něco vypadne. Zase jsem sklapla pusu, ale aspoň jsem mu věnovala to nejhorší zavraždění pohledem, jaké jsem dokázala. Rozhlédl se po ostatních. „A teď všichni do třídy!"

Se zamračeným výrazem jsem společně s ostatními vešla do třídy. S Ronem a Harrym jsme zapadli k nejzadnějšímu stolku, ale po chvilce se Ron přesunul k Deanovi a Seamusovi. Zůstala jsem tam s Harrym sama. Malfoy se schválně postavil k vedlejšímu stolu nejspíš proto, aby mohl Harryho dráždit se svým odznakem.