Kate

Druhá část - Deník: Pochybnosti - 37. kapitola

Začalo jaro a projevilo se to na počasí. Během následujících týdnů se počasí o hodně zlepšilo. Všechen led roztál, po sněhu už nebylo ani památky. Na obloze zpod mraků začalo častěji vykukovat slunce.

Než jsem se nadála, březen pominul a byl tady duben. To znamenalo pro většinu lidí velikonoční prázdniny. Oproti vánočním prázdninám zůstalo ve škole více lidí. Možná to bylo kvůli tomu, že na velikonoční prázdniny dostaly všechny ročníky mnohem více úkolů kvůli blížícím se zkouškám. Také to bylo proto, že strach ze Zmijozelova dědice už opadl. Poslední obětí byla Rebeka o Vánocích a od té doby už uplynuly čtyři měsíce. Snad už Zmijozelův dědic přestal nadobro a počet obětí se ustálil na čísle sedm.

Pro některé z nás ale velikonoční prázdniny neznamenaly jenom hromadu úkolů. Pro nás, studenty druhého ročníku, to znamenalo výběr povinně volitelných předmětů na příští rok.

„Co bych si měla vybrat?" zeptala jsem se svých spolusedících u snídaně, zatímco jsem koukala do pergamenu, kde budu muset zaškrtnout, co jsem si vybrala. Zvedla jsem oči a podívala jsem se naproti Nevilla.

„Nevím," pokrčil rameny. „Podle strejdy Natea bych si měl vybrat péči o kouzelné tvory a studium mudlů. Prý je to jednoduché a aspoň se na čerstvém vzduchu opálím. Jenže zase na druhou stranu si babička nemyslí, že bych měl dát na jeho rady. Babička říká, že on sám je takový jednoduchý a asi proto to nikdy nikam daleko v kariéře nedotáhl. Teta Maggie si zase myslí, že bych se měl věnovat starodávným runám a věštění z čísel. Uvažuju, že bych si vybral jedno z toho. Co myslíš, že je jednodušší?"

To jsem se zeptala toho pravého.

„A proč si nevezmete to věštění?" navrhla Ginny, která seděla vedle mě. „Po jednom roce tam byste mohli z toho nahlížení do křišťálové koule poznat, co budete v budoucnosti dělat a podle toho si můžete vybrat příští rok, na co půjdete?"

„To není tak špatný nápad," prohlásil Neville.

„Mně se to moc nezdá," řekla jsem. „ To jasnovidectví mi připadá spíš jako takový šarlatánství. A kdybych měla nějaký šestý smysl nebo něco podobného na to věštění, tak bych na to už za těch třináct let přišla."

„Takže co si vezmeš místo toho?" zeptal se Neville.

„Nevím," pokrčila jsem rameny a podívala jsem se ještě jednou do pergamenu. Znovu jsem pohledem přejela svoje možnosti. Starodávné runy, věštění z čísel, jasnovidectví, studium mudlů, péče o kouzelné tvory a ještě něco.

„Hele, co je tady to poslední v tom seznamu?" zeptala jsem se Nevilla.

„Prý nějaký další předmět, ale pořádně není jasné, co to bude. Otevře se až příští rok poprvé, ale možná ani nebude. Ernie Macmillan říkal, že to budou kurzy sebeobrany, ale jedna holka ze čtvrťáku říkala, že to bude vedení kouzelnické domácnosti."

„Takže jeden předmět, o kterém nikdo neví, co tam bude. Asi to risknu a zapíšu se tam. Nechám se překvapit, co to bude." Zaškrtla jsem poslední políčko v seznamu. „Teď už mi zbývá jenom jedna věc."

„Neměla by ses teď spíš těšit na zápas?" zeptal se George, který k nám právě přišel.

„Měla, jenže mám už jenom jeden den na to, abych to vyplnila a odevzdala," řekla jsem dvojčatům, která se právě posadila vedle mě.

„Ukaž," řekl Fred a vzal mi seznam z ruky. „Bereš si ten záhadný neznámý předmět?"

„Jo, rozhodla jsem se to risknout," pokrčila jsem rameny. „Uvidím příští rok, co to bude."