Stál tak on. Culil se na mě jako by se nic nestalo. ,,Jsem zpět!" řekl. ,,D..D...D" koktala jsem. ,,Rád tě vidím A.." nestihl Doctor doříct větu protože jsem mu vlepila facku. ,,Fajn.. tak tohle bude těžší než jsem myslel.." ,,Jsi ty vůbec normální?!" řvala jsem na něj. ,,Amy...probereme to vevnitř" ,,No to si teda piš" zatáhla jsem ho za košili do domu zabouchla dveře a čekala na vysvětlení. Stál a koukal na mě s vykulenýma očima. ,,Teda Amy ty máš dneska ale hezké tričko..." ,,Doctore! Neokecávej to a řekni co se to sakra stalo!" zakřičela jsem. ,,Fajn.. fajn..já ani pořádně nevím. Někdo mě střelil, rozloučil jsem se s tebou a pak jsem se probudil před tvým domem. Zvláštní že?" ,,No to teda! Víš jak jsem se bála?!" začala jsem brečet. ,,Promin ale sám jsem nevěděl jak to dopadne.."
Pohled Doctora:
Cítil jsem se jako v jiném těle ale byl jsem to pořád já a byl jsme plný energie než kdy předtím. ,,Víš Amy asi by jme měly zjistit co se to vlastně stalo." ,,No to teda měly." najednou jsem za sebou uslyšel jako když hodíte dopis do schránky otočil jsem se a tam ležela na zemi modrá obálka na které bylo napsané: Pro DOCTORA! ,,Kdo by mi mohl psát?" ,,Pod půjdeme si sednou do obýváku a tak to otevřeme." sedly jsme si a já jsem otevřel dopis, byl psaný ručně. ,,Milý Doctore. Vím že jsi tedka asi zmatený co se to vlastně stalo ale i když se budeš snažit nikdy nenajdeš pravdu protože je ztracená. No.. a tedka by jsi se měl nejspíš s Amy skrčit." dočetl jsem podíval jsem se na Amy a oba dva jsme se nastejno skrčili. Velké okno za námi se rozletělo na střepy a když jsme se otočili stála tam postava v černém plášti. ,,Doctora? Kdo to sakra je!" křičela Amy. ,,To bych taky rád věděl Amy..."
ČTEŠ
The Doctor Who
Fanfiction" Vesmír je velký,obrovský a složitý,a směšný. Někdy,velmi zřídka se nemožné věci stávají a říkame jim zázraky. A to je teorie. Za devě set let jsem nikdy ještě žádnou neviděl,ale tak to prostě je." řekl Doctor a zasmál se.
