Probudila jsem se asi o půlnoci, všichni už spali a já využívám situace který se mi naskytla. Pomalu jsem si vyndala všechny hadičky a trubičky co do mě napíchali. Pomalu jsem se postavila na nohy, převlékla se a hledala moje věci, když jsem otevřela šuplík , našla jsem něco co už jsem viděla, byla to modrá kniha na které byl položený dopis na kterém bylo napsané ,,Amélie Pond" vzala jsem ho tedy do ruky a otevřela ho, byl tam vzkaz. ,,Nemůžu ti vysvětlit co se stalo, ale jsem v nebezpečí. Hledej u velkého koně v Praze, tam je další klíč" cože? Co to kruci zase je? ptala jsem se sama sebe. Podívala jsem se z okna a zjistila jsem že se nacházím v Londýně ,,Tohle bude dlouhá cesta" řekla jsem a vyrazila na chodbu. ,,Tohle bude ještě sranda" uvědomila jsem si když jsem se podívala na chodbu. Ne recepci seděla žena, nevím jak se kolem ní mam jako dostat. Zašla jsem zase do pokoje a přemýšlela jak se dostat ven. ,,Amy ty jsi vážně úplně blbá" uvědomila jsem si že cestu ven mám celou dobu před nosem. Podívala jsem se na postel a napadlo mě svázat povlečení a závěs abych se dostala ven, byla jsem v druhém patře takže by to mohlo stačit. Vyhodila jsem z okna svázané kusy látky a pomalu se spouštěla k zemi ale všimla jsem si že jeden uzel není tak pevně utáhlí jako ostatní a začal se rozvazovat. Snažila jsem se co nejrychleji slézt k zemi ale uzel se povolil úplně a já padla na zem ještě z docela dost velké výšky.
ČTEŠ
The Doctor Who
Fanfiction" Vesmír je velký,obrovský a složitý,a směšný. Někdy,velmi zřídka se nemožné věci stávají a říkame jim zázraky. A to je teorie. Za devě set let jsem nikdy ještě žádnou neviděl,ale tak to prostě je." řekl Doctor a zasmál se.
