Pohled Amy:
Když mě Doctor odvedl do hlavní místnosti hlavou se mi prohánělo hodně tváří a čísel, zmocnoval se mě strach a bezmoc. ,,Co to bylo a co je teda Madison zač? Tohle začalo když přišla Madison, může za to snad ona?" ptala jsem se sama sebe, z hlubokého přemýšlení mě vytrhnul Doctora hlas, jeho hlas jsem ovšem neposlouchala. ,,Začalo to když přišla Madison" přerušila jsem ho ,,Cože?" ,,Začalo to přesně když přišla Madison" ,,Já to věděl! To ona za to mohla!" zakřičel a začal pochodovat sem a tam. ,,Uklidni se...ona za to určitě nemůže" uklidnovala sem ho a začala jsem únavou padat na zem ,,Doctore!" zakřičela jsem bolestí ,,Amy co se děje?" ,,Moje hlava strašně to bolí!" Doctorův obličej hořel nenávistí a zlobou. ,,Musíme najít tu věc co vypadá jako ty a zničit jí!" slabostí se mi už zavírali oči a už sem pouze jemně slyšela hlas Doctra ,,Amy hlavně nespi!" s touhle poslední větou jsem usnula úplně.
Prominte za kratší část ale je psaná tak trochu narychlo :) snad se vám líbí :)
ČTEŠ
The Doctor Who
Fanfiction" Vesmír je velký,obrovský a složitý,a směšný. Někdy,velmi zřídka se nemožné věci stávají a říkame jim zázraky. A to je teorie. Za devě set let jsem nikdy ještě žádnou neviděl,ale tak to prostě je." řekl Doctor a zasmál se.
