,,A tedka musíš odejít" odpověděl mi hlas a já bez jakékoliv věty poslechla a odešla. ,,Co budu tedka dělat...jak ho mám najít.. nemůžu ho tam přece nechat" opakovala jsem si celou cestu co jsem šla...vlastně ani nevím kam jsem šla, kousek ode mě byla lavička tak jsem si řekla že si na ní sednu a popřemýšlím co budu dělat dál.
O 2 hodiny později....
,,Kruci Amy! Zvedni se už!" s touhle větou se vedle mě stalo něco zvláštního...slyšela jsem...hlas a velmi známy hlas ,,Doctor!" Vykřikla jsem a rozběhla jsem se za hlasem...utíkala jsem ulicemi a víc a víc se blížila od města do lesa. Najednou jsem se octla v lese, všude kolem mě byla hustá mlha a můj tep v těle se zpomaloval strachem. ,,Halo...?" zavolala jsem opatrně do lesa. " křup! " větvička blízko mě křupla a zvuk se rozlehl po celém lese, moje nervozita stoupala. ,,Tak jo Amy...půjdeme pomalu a v klidu" uklidnovala jsem se. " křup! " zvuk se ozval znova a tentokrát blízko mě, prudce jsem se otočila a sledavala zda je někdo blízko mě, ale... nikdo nikde. ,,Amy" šeptl jemný hlas který ale velmi dobře znám. ,,Doctore? Jsi to ty?" zeptala jsem se opatrně a čekala odpověd. ,,Ahoj, rád tě zase vidím." ,,ty mě vidíš?" ,,Ano" ,,Proč já tebe ne?" ,,Otoč se" hlas který na mě mluvil byl slabí ale byl jeho.. opatrně jsem se otočila ale to co jsem viděla nebyl Doctor, byl to černý stín jako z nějakého horroru.
,,Doctore? Co se ti stalo??" ,,Jsem uvězněný ale to už ta víš.. Amy poslouchej mě.. musíš být velmi vnímavá protože odpověd máš před sebou." ,,Před sebou? Jak to myslíš?" ,,Hledej a najdeš...až budeš mít vše použij svou mysl" s těmito slovy se mi stín vytrácel před očima. Otočila jsem se před sebe a to co jsem viděla mě dost šokovalo.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :D
ČTEŠ
The Doctor Who
Fanfiction" Vesmír je velký,obrovský a složitý,a směšný. Někdy,velmi zřídka se nemožné věci stávají a říkame jim zázraky. A to je teorie. Za devě set let jsem nikdy ještě žádnou neviděl,ale tak to prostě je." řekl Doctor a zasmál se.
