dopadla jsem přímo na záda, bolet kterou mnou projela byla strašná, bolestí jsem zakřičela, chvíli jsem jenom tak ležela a přemýšlela jestli mam něco zlomeného nebo ne, vše bylo tak jak mělo a já se po chvilce postavila na nohy. Oprášila jsem si kalhoty, když ke mě najednou přišla nějaká stará paní mohlo jí být tak 80 let. ,,Pane bože, jste v pořádku?" zeptala se. ,,Já.. nebojte se, jsem v pořádku." odpověděla jsem se narovnávala se. Konečně jsem zvedla hlavu tak že mi ta babička mohla vidět do obličeje, žena na mě kulil oči a stála s otevřenou pusou. Podívala jsem se znovu na sebe jestli jsem ještě někde špinavá, ale vše bylo tak jak mělo. ,,Děje se něco?" ,,Vy..vy..vy jste Amélie Pondová!" vykoktala ze sebe babička. ,,Vy mě znáte?" ,,Velmi dobře má milá Amy, musíš ho najít, jeho čas se krátí a hodinky už jen jemně tikají. Další nápovědu hledej tady ve městské knihovně." ,,Kdo jste že znáte Doctora?" ,,Dříve mi pomohl a já mu to tedka oplácím!" babička začala hledat něco v kožené kabelce kterou měla hozenou pres rameno, vytáhla modrou obálku s číslem 2. ,,Tohle otevři v té knihovně a to co je uvnitř hledej na hřbetu jedné z knih. Kniha která má ten znak ti napoví kde je v Praze další nápověda." S touhle tou větou jsem přijmula obálku a uháněla do knihovny. ,,Znáš to tady až moc dobře Amy, tak se znaš!" povzbudila jsem se a přidala jsem na rychlosti.
ČTEŠ
The Doctor Who
Fanfiction" Vesmír je velký,obrovský a složitý,a směšný. Někdy,velmi zřídka se nemožné věci stávají a říkame jim zázraky. A to je teorie. Za devě set let jsem nikdy ještě žádnou neviděl,ale tak to prostě je." řekl Doctor a zasmál se.
