Šel jsem pomalu k naprogramovanému vnitřku Tardis a chtěl šáhnout na palubní desku která najednou zmizela a já a Amy jsme se objevili na nějaké mimozemské lodi. ,,Doctore? Kde to jsme ??" ,,To hnedka zjistíme Amy." Vytáhl jsem z kapsy sonický šroubovák a začal jsem sonikovat celou místnost. ,,Tak ? Co jsi zjistil?" ,,Jsme v bezpečí." ,,Jak to víš?" ,,Tahle lod je opuštěná už několik let. Patřila dříve...Tichu." ,,A jak je možné že tady nikdo není?" ,,Protože rasa Ticha je několik set let mrtvá." ,,Co?!" na souhlas jsem jenom mrkl a vydal se hnedka prozkoumávat. Šel jsem pomalu když najednou můj sonický šroubovák začal blikat a vydávat zvuk Tardis. Mé pravé Tárdis. Otáčel jsem se různými směry až jsem našel ten správný a ten sledovat, zvuk sílil a já věděl že jsem blíže a blíže k tomu co hledám. Otevřel jsem dveře kde byly velké dřevěné bedny a já jsi jenom pomyslel ,,Snad nebudu Tardis muset hledat v krabici..." Pak jsem se ale otočil doleva a tam stála v celé své kráse. ,,Doctore co tady máš?" ,,Mojí krásku" ,,Tardis? Jako pravou Tardis?" ,,Ano!" ,,A jak to poznáš?" ,,Je modrá a malá. Uvnitř je větší než zvenku. Je Stará a krásná. A víš co? Je moje!" řekla jsem hrdě a zasunul klíč do zámku. Pohladil jsem Tardis po jejích krásných dveří a pozdravil se s ní. ,,Nazdar krásko!" Pak jsem otevřel a uviděl zase mojí milovanou Tardis.
Pohled Amy
Našel svojí Tardis a vítal se s ní. Koukala jsem na něj v pohledem ,,Jako vážně?" pohladil jí přivítal se s ní a vešel dovnitř. Dveře za sebou ale zabouchl ,,Hele a co já Doctore!" křičela jsem. Otevřela jsem dveře a on stál přesně uprostřed Tardis převlečený a vysmátý. ,,Amy pozdrav se s novou Tardis." řekl. Nemohla jsem tomu uvěřit..Tardis se změnila? ,,Doktore? Tardis je..." ,,Ano je nová krásná a dokonalá jako vždy." ,, A co můj pokoj je tady?" ,,Ano je tady.Nechala ho pro tebe udělat." ,,A kde je Rory?" ,,No přece doma.." ,,Dobrý." Doctor se na mě zvláštně podíval pak se otočil a šel k palubní desce kde se jako vždy začal v něčem vrtat. ,,A co bude tedka Doctore?" ,,To bych chtěl taky vědět. Nevím jestli tady tu lod nechat neprozkoumanou a nebo jít do akce." založila jsem ruce na prsa a zasmála se. ,,Jasně chápu." řekl se smíchem v obličeji a už se hnal ven a já ho následovala.
ČTEŠ
The Doctor Who
Fanfiction" Vesmír je velký,obrovský a složitý,a směšný. Někdy,velmi zřídka se nemožné věci stávají a říkame jim zázraky. A to je teorie. Za devě set let jsem nikdy ještě žádnou neviděl,ale tak to prostě je." řekl Doctor a zasmál se.
