The Doctor Who

Padající hvězda

Ležela jsem na posteli a koukala se do stropu. Věděla jsem že rozhodnutí které tedka udělám bude težký ale bude to tak lepší. Zvedla jsem se prohlídla jsi pokoj a šla za Doctorem. ,,Doctore?" ,,Amy?" ,,Nikdy jsem si nemyslela že tohle rozhodnutí budu chtít udělat ale asi to tak bude lepší... odcházím." ,,Cože? Proč?" ,,Víš Doctore, chci rodinu, děti a normální lidský život tohle není nic pro mě." ,,Jasně chápu to" ,,Co beze mě budeš dělat??" ,,Já..já nevím... asi budu dál bloudit vesmírem a vyhledávat problémy jako vždy." ,,Bude se mi po tobě stískat Doctore." ,,To mě po tobě taky Amy." Se slzami v očích jsem ho obejmula a naposledy se s ní rozloučila, pak jsem otevřela dveře Tardis a zase je za sebou zavřela. Zavřela jsem oči a už jenom cítila jemný větřík jak se mi Tardis stráci za zády... byla pryč. Nevěděla jsem jestli to je tak dobře a nebo ne ale jedno jsem věděla. Nikdy na Doktora nezapomenu.

Pohled Doktora

Odešla. Moje nejmilejší společnice mě opustila a já jsem zase sám. Nikdy na Amy nezapomenu. Neustále jsem si opakoval v hlavě. ,,Tak co Tardis zase jenom mi dva? Co budeme dělat tedka?? Jasně... už zase mluvím sám se sebou... asi bych se měl podívat do Benátek za starými příteli a pak prostě zmizet." Přišel jsem k palubní desce zapnul jsi obrazovku a sledoval Amy jak mi mává. Na rozloučenou jsem zařídil aby spadla jedna hvězda na obloze.

Pohled Amy

Ohlédla jsem se na oblohu a věděla že Doctor mě sleduje. Naposledy jsem mu zamávala a pak jsem viděla jak Tardis zmizela úplně. Když zmizela na obloze se objevila padající hvězda. Přála jsem si jenom to aby Doctor byl v pořádku a nikdy na mě nezapomenul. Zvedla jsem telefon a zavolala Rorymu. ,,Amy?? Jsi to ty??" ,,Ahoj Rory. Chci ti říct že jestli mě chceš vidět můžeš přijít ke mě domu." ,,Ty nejsi s Doctorem??" ,,Všechno ti vysvětlím až tady budeš." ,,Dobře už jedu." otočila jsem se k posteli na které byl malinký balíček s dopisem, byl určitě od Doctora. ,,Milá Amy. Věděl jsem že tenhle den nastane a tak jsem se na něj připravil. Nikdy jsem nevěděl že mě může mít někdo opravdu tak rád jako jsi mě měla ty. Dávej na sebe pozor. Jednou za sto let se přijedu podívat. Tady odemne máš dárek. Tvůj nejlepší přítel Doctor" do očí se mi nahrnuly slzy a potichu jsem si zašeptala ,,sto let je dlouhá doba Doctore." Do rukou jsem vzala malinkou krabičku ve které byli nádherné náušnice s modrými kamínky. Byli kouzelné, nasadila jsem si je utřela si slzy a dopis si schovala. Najednou zazvonil zvonek a já věděla že Rory je tady.. rozeběhla jsem se po schodech dolu ke dveřím. ,,Amy! Tak jsi my chyběla." obejmul mě okamžitě Rory. ,,Ty mě taky." ,,Prosím řekni mi že už mě tady nenecháš" ,,Nenechám slibuju." ,,A tedka mi řekni co se vlastně stalo že jsi se vrátila." ,,Dobře. Půjdeme nahoru."

\ Všem bych chtěla moc poděkovat za neuvěřitelných 14 700 přečtení a 1021 vote. Strašně moc to pro mě znamená! Ano vím že moje gramatika není nejlepší ale já se jí snažím zlepšovat. A snažím se aby tenhle příběh stál zato a vy mi dáváte najevo že se vám to líbí. Takže ještě jenou chci vám moc poděkovat! Strašně moc to pro mě znamená! Užívejte posledních pár dnů prázdnin :) \