Payphone in Central park

Chapter 7

Liam

Přiváděl jsem ji zjevně do rozpaků. Tváře ji znachověly a moje nic neříkající odpověď ji rozhodila. Já se dál bavil. Propaloval jsme ji pohledem a ona se raději dívala upřeně do hrnku s kafem.
Recepční se ozval za pár minut s tím, že dole čeká chlapík s pizzou. Seběhl jsem dolů a pomyšlením, že by nebylo špatné najít si tu byt. Třeba tu budu mít pádnější důvod, trávit tu čas než jen z povinnosti.
Už jsem si v duchu maloval, jak s ní trávím čas a pak se ke mně nastěhuje a já budu moct do světa oznámit, že jsem zadaný, šťastně! Něco jako modest mě vůbec v daném okamžiku netrápilo. 

„Colu?" Rozložil jsem krabici na stůl, kývla a já s culením zmizel. „Díky." Vydechla a posadila se. „Klidně lež." „To je dobrý..."
„Takže," zakousl jsem se do trojúhelníčku a natočil se na ni. „Jak jsem už řekl, noc je dlouhá. Řekni mi něco o sobě." „Myslím, že ty máš zajímavější život." „Myslíš?" „A ne?" „Jak se to vezme. Ale nechci se bavit teď o sobě. Sama jsi řekla, že tě neznám, tak se nebraň tomu, abych tě poznal. Hm?"

„Mám nudný život. Narodila a vyrostla jsem v Londýně tam si i odchodila základku, pak odjela sem. Vystudovala střední a abych nebyla závislá na rodičích, vykašlala jsem se na studium vysoké školy a šla pracovat. Naši se pak přestěhovali za mnou. Naštěstí jsem si vydupala, že budu žít sama. Teď si vysokou dodělávám a zároveň dělám jako průvodkyně v muzeu. Mám staršího bráchu a mladšího. Jack dělá v Londýně, Adam je na základce. Toť asi vše."

Clara

Začal se smát. Nakrčila jsem čelo a uraženě se sama zakousla do pizzy. „Promiň, nechtěl jsem se tě nějak dotknout. Jen... Nečekal jsem, že budeš až tak střídmá." „A co jsi čekal? Říkám, že mám nudný život." „A co máš třeba ráda? Kniha, film...? Cokoliv. Jestli se mě tímhle snažíš odehnat,a myslíš si, že když si budeš hrát na šedou myšku, tak mě odeženeš... Pleteš se. Vzbuzuješ ve mně tímto ještě víc zvědavosti. A nezapomínej, že klíče mám já. Když nebudu chtít, tak tě prostě nepustím." Uchechtla jsem se a vytáhla se na nohy. „Vyhrožuješ mi?" Postavil se a donutil mě zaklonit hlavu. „Možná?" „Koleduješ si o problémy!" „Tebe se vážně nebojím a co se týče vedení, už mě to nebaví. Chci žít svůj život podle sebe."
„Proč?" „Proč?" „Proč já. Proč tě tak zajímám? Vždyť... Jsi člen skupiny, kterou miluje celý svět! Můžeš mít každou." „Tím slovem, „každou" myslíš i sebe? Zdárně se totiž jinak bráníš." Koutky se mu stočily vzhůru a vzal mě za bradu. „Co když tě teď políbím? Co uděláš?" „Dostaneš facku." „Risknu to." Ovanul mě teplý proud vzduchu, ale spojit rty nestihl.

S naštvaným výrazem se natahoval po mobilu, který začal vyřvávat. „Je to důležité?" Rýpla jsem si a kdyby to šlo, pohledem mě zabije.

„Nialle? No, nerušíš. Co je?" Omluvně a tak nějak divně se pousmál a odešel.

Liam

Periferně jsem zahlédl, jak je znovu rozhozená. Nebýt Niallera, dal bych ji pusu! Spílal jsem mu v duchu, zatímco jsem hovor přijímal. Jenže, Niall volal jen ve chvíli krajní nouze.

„Tak co je?" „Kdo je ta holka?" „Kdo? Co?" „Ta holka, kterou jsi odnášel v náruči z Central Parku. Je toho plný web. Teď jsem si zapnul notebook, že mrknu na nějaký film... A všichni všude řeší, kdo je ONA." „Uhm, počkej..." Načetlo se mi X stránek, zahlcených fotkami. Dokonce i z nemocnice... No bomba. Takže, Dereck vlastně ani mlčet nemusí.
„Payno? Jsi tam?" „Jojo... Jen jsem se začetl do toho článku. Žasnu nad tím, jakou mají novináři fantazii. S takovou, se příští pondělím žením a do pátku se nám narodí dítě." „Nám? Počky, počky... Jméno, věk, jste spolu? Odkdy? Proč jsi nic neřekl?! A to si říkáš kamarád?!" Spustil salvu výčitek a i přes to, jak jsem byl naštvaný jsem se začal culit.

„Niallere, když ti to povím, slíbíš, že před modestem budeš dělat, že o ničem nevíš?" „To bych dělal, i kdybys mi to neřekl. Stejně to sežereme zase všichni." „Taky fakt... No, jmenuje se Clara... Má dvacet a chceš se zasmát?" „Uhm?" „Já a ona... To my dva můžeme za tu budku v Parku." „Cože?! Chceš mi říct, že ty jsi ten Romeo z Central Parku?!" „Romeo?" „Nečteš, nevíš... Ti dva z budky dostali takovej název, novodobí Romeo a Julie." Protočil jsem panenky a raději se otočil ke dveřím, zda jsou zavřené.
„Co dál?" „Dál nic. Nejsme spolu... Poznali jsme se dneska. Úplnou náhodou. Teda včera..." Opravil jsem se, při pohledu na hodiny. Bylo krátce po půlnoci a já nepociťoval sebemenší náznak únavy. „Takže je to KAMARÁDKA?" „Není to taková kamarádka, jako mívá Hazz..." „Jasně... To si povíme, až s ní strávíš noc." „Ani netušíš, jak moc bych chtěl. A kdybys mi nevolal, dal bych ji pusu!" Zaklapl jsem notebook s pomyšlením, že na tohle bude času dost.

Po dalších deseti minutách jsem mohl konečně odhodit mobil někam do postele. Niall vyzvídal a já mu pořád dokola opakoval tu trošku, co jsem věděl. Nakonec jsem musel slíbit, že když mě modest nezabije, tak jej s Clarou seznámím.
Vrátil jsem se za Clarou, která mezitím usnula. Přenesl jsem ji do postele a i když jsem měl šílenou chuť si lehnout za ní, ustlal jsem si na pohovce. Neodpustil jsem si však, letmé políbení na světlou tvářičku.