Payphone in Central park

Chapter 41

Clara

„Tak mi o sobě něco řekni, Liam je skoupej na slovo a novinám nevěřím." Jen jsem dosedla k zamluvenému stolu v kavárně a už měla plnou pusu dotazů. Nestačila jsem odpovídat a upřímně jsem byla ráda, když nám obsluha donesla objednávku a já se zakousla do snídaně. Dokud jedla, mlčela a pak znovu... Hlava mi šla kolem ale postupem času, jsem si na její elán přivykla. Ve výsledku, jsme byly nejhlasitější v kavárně, výbuchy smíchu, protkané šeptem a znovu smích.
Myslím, že obsluha se držela jen proto, že stůl od nás seděla její ochranka a ona je tím, kým je.

Ignorovala jsem novináře za výlohou, dovnitř nemohli a já strach pocítila až ve chvíli, kdy jsme vycházeli ven.
Bázlivě jsem za ní šlapala ke dveřím, ona schovaná pod paží dvoumetrové gorily, za mnou šla ta druhá. U dveří mě předběhl, vyšel ven a natáhl ke mně ruku. Schoval mě pod paží, pevně svíral a do vlasů mi bodrým hlasem pronesl, že se nemusím ničeho bát. On má totiž velkou dost velkou motivaci, aby se mi nic nestalo.
„Liam by mě minimálně přizabil." Zasměje se, a dává mi rádoby příkazy a poučky: „Skloň hlavu, dívej se dolů, neboj se, já tě držím. Pozor, schody..."

„Nákupy?" Pohlédla jsem na čas.
 „Ale no tak, nejsi věc, jsi člověk! Liam taky nebude mít pořád čas, když si zamaneš. I on se s tím musí naučit žít." Nechám se přemluvit a nelituju. Kdo lituje, je ochranka. Věšíme na ně tašky, Sel mi půjčila Joshe, jak se „má" gorilka jmenovala. On mnou útrpně chodil a po hodině, už automaticky natahoval paže, abych na něj mohla naskládat oblečení, co jsem si pak zkoušela.

Oběd, další nákupy... S bušícím srdcem, jsem o půl osmé odemykala jeho byt. Přivítal nás radostný řev.

„Vidíš, já ti říkala, že on si to nakonec užije." Šklebí se Sel pobaveně a já s kritickým okem sleduji, ten bordel kolem nich.

„Dvě hodiny? Zapomněla jsi je znásobit, ne?" Zvednu hlavu a drze se usměju do jeho naštvané tváře. „Moc se zlobíš? Vypadá to, že jsem ti vůbec nechyběla. Copak jste tu dělali, hm?" Syknu a praštím jej do hrudi. Na zadek mi dopadla jeho dlaň a on se rozesmál.
„Fandili, ječeli, pili, jedli. Na to ostatní, budu mít tebe." „Payno, Payno, jsi prase. Tak užívejte dál, pa." Táhne mě Selena ke dveřím. „Kam jdete?!" Vyjekli oba. „Ke mně?" Dusím smích a s hromadou tašek se suneme do mého bytu.

Kopírujeme panstvo o pár bytů vedle, televize s romantickým slaďákem, láhev sektu, pro které nám skočil Josh a mísa jahod. Na sporáku se rozpouští čokoláda, vystřídáme se v koupelně a na stole v obyváku se kupí laky na nehty.

Přes výbuchy smíchu, neslyšíme klepání, až vibrující telefon, mě zaujme.

„Ano, lásko?" „Lásko, můžeš mi jít otevřít??" „Sel!" Vytrhne mi mobil z ruky a rozloží se na pohovce. „Payno, co chceš? Dámská jízda pokračuje." Neslyším jeho odpověď a ona milostivě zapne reproduktor. Ztlumíme televizi a slyšíme ty dva za dveřmi.
„Jak jako pokračuje? Kradeš mi holku a Niall mi tu šílí!" „Proč?" „Utekla jsi mu z postele, proč asi." Vyprsknu smíchy, Sel pobaveně zamrká. „Má ruku? Má. A ty taky." „Seleno! Okamžitě pojďte otevřít, nebo si nás nepřejte oba!" „Nemáš klíče?" „Mám, ale klíč je v zámku!" „Tak to je smůla, užívejte večer ve dvou." Tipne hovor, mobil položí displejem dolů a já jen brečím smíchy.

„Jsi hrozná." „No co, s Niallem jsme už dlouho , ráda si od něj odpočinu a mezi náma, on je fakt divoký v posteli. Řekla bys to do něj?" Opět smích a v nesouhlasu vrtím hlavou. Další hodinu se bavíme Niallovým uměním v posteli, já, mírně rudnoucí popisuji naši noc. S úžasem se na mě dívá a pak se bázlivě zeptá, jestli raději nechci jít za ním, aby mi to pak nějak nespočítal. To ve mně vyvolá další záchvat smíchu.
„Neublíží mi. Je jen... Divoký, nadržený a má rád nadvládu. Ale můžeme jít za nimi, mám chuť na nějaký horor." Vytáhnu flashku z televize a tiše pak odemykám jeho byt.

Oba sedí na pohovce, hlavu v záklonu, spí. Na stole se nakupily další plechovky piva, nějaké chipsy...

„Miláčku." Posadila jsem se mu na klín a on si začal protírat oči. Selena se tulila k Niallovi a oba, po probrání, se tvářili na výsost uraženě.