Payphone in Central park

Chapter 25

„Počkej." Zašeptám a zachytím ji za ruku. „Neber to jako povinnost. Nemusíš. Nemusíme nikam spěchat." Opět je na nohou. Vidět tuhle scénku někde ve filmu, nepřestanu se smát. Nahá dvojice ve vaně, neschopná se rozhodnout, co bude teď dělat.
 „Třeba to neberu jako povinnost, ale jako něco, co chci." Oplácím ji polibky a s potlačením syknutí začnu vnímat, jak šikovnou má ruku. „Co se přesunout. Voda začíná být stejně studená." Zašeptá mi do rtů. Nemám sebemenší námitku. Natáhnu ruku k pračce, kde leží ručníky. Jeden si omotám kolem pasu, což jde dost těžko. Když sám stojím na chladných kachličkách, natáhnu k ní ruce s ručníkem. Omotá si ho kolem těla a s výbuchem smíchu ji vezmu do náruče. Celou cestu do ložnice, zaměstnává moji mysl polibky a upřímně, nemůžu se dočkat, co doba strávená v její posteli přinese.
I kdyby se chtěla nakonec jen mazlit... Nemám s tím sebemenší problém.

„Nechci, aby sis myslela, že musíme pokračovat." Co si to nalhávám? Alespoň to mazlení...! „Opravdu?" Rozmotala mi ručník a sama spustila svůj na zem. Na sucho polknu, těkám pohledem po jejím těle a jestli předtím, jsem byl nadržený tak nevím, co jsem teď. Polknu několik nadávek a jako v transu sleduji, jak klesá na kolena. Pobaveně se culí, hryže se do rtu a začíná mi zase honit.
„Mám přestat? Vadí ti to?" „Proč musíš tak provokovat?!" Zachrčím a odhrnu ji ofinu. „Nemusím. Ale tu tvou nevinnost, kterou tady na mě hraješ, ti nežeru." Zamrká a zmůžu se jen na sledování, jak si bere do úst mou výbavu. Zvedá oči, pohledem nadále provokuje a přitom dokazuje, že se ji to líbí.
Když se ji moje nevinnost nelíbí... Semkne víčka. Když oči znovu otevře, nevidím v nich nic jinýho, než chtíč. Vjedu ji do vlasů i druhou rukou a začnu si určovat hloubku i tempo.
Je svolná ke všemu, co udělám. Možná si to neuvědomuje, ale dráždí mě každou chvíli víc...

Zdrženlivost mě opustí úplně. Absťák jsem měl dost dlouho... Naplním ji pusu, nestačí polknout a několik kapek ji skončí na hrudníku. Zjevně si v provokování přeci jen libuje. Vytáhla se na nohy, věnovala mi drsný polibek a pak i prstem přejela přes hrudník. Oči ji září, když si prst olízne a drze se uculí.
„Je ti jasné, že teď už nechci přestat?" „Ne?" Zahákne mi ruce za krkem a zavrtí se mi v náručí. „Ne! Dlužím ti něco, na oplátku." Zakňourá mi do rtů jen, co se ji dotknu.

Tiše mi kňourá do úst, kolena se ji několikrát podlomí. „Miláčku..." Zašeptám a obrátím ji k sobě zády. Objímám ji a dál ji přivádím k šílenství. „Zničíš mě!" Zní ublíženě skoro až zoufale. Pobaveně se uchechtnu a trhnutím ji obrátím k sobě. Letmé políbení na rozkousané rty a s vypísknutím skončí v posteli. „Dominantnost?" Uškrne se a zakousne se mi do krku. „Možná?" „Co když ti to nedovolím?" „Ne?" „Budu o tom uvažovat." Vydechne stěží, když k ní z boku přilehnu a rukou začnu opět pracovat.
Kloužu rty po těle, tlumeně sténá, vypíná hrudník, vzápětí se tiše směje, když ji líbám na podbřišku.
Sám potlačím smích, vypadá jako nevinná holčička a přitom...

Vjede mi prsty do vlasů. Pánví vyjde vstříc mému obličeji. Kmitám jazykem, zapojuji prsty a ona se pode mnou svíjí.
Ublíženě zakňourá, když ji drtím boky, aby mi neutekla. Tím, jak se snaží ode mě dostat, si vlastně sama ještě více ubližuje. Vřískne na celý byt. Ve vedlejším bytě něco spadlo a někdo nám zabuší do stěny. Vyprskne smíchy a hryže se do hřbetu dlaně.

Povytáhnu obočí a nesouhlasně se zamračím. "Teď se budeš smát? Vezmu si to osobně." "Blbečku..." Zamumlá láskyplně a než mi stihne dát pusu, rádoby na usmíření, někdo buší do dveří. "Jdu tam." "Raději půjdu já. Jinak nás bude celý dům drbat. O to nestojím." "Myslíš, že ten svůj výkřik zamluvíš?" "Jistě. Když chci, vykecám se ze všeho." Zamrká, zabalí se do županu a zmizí v předsíni. 
Mám asi půl minuty na to, abych si mohl zrekapitulovat, co se mezi námi stalo. Z myšlenek mě však vytrhne hysterické zaječení mého jména.