„A pokud vím, doktor ti zakázal došlapovat. Tak co tu nacvičuješ?" „Nechtěla jsem tě vzbudit." Hlas ji přeskočí a zachytí mou dlaň, ve které jsem ji stiskl něžně ňadro. „Liame..." „Claro?" Sykne a já ji hravě hryznu do krku. „Copak?" „To-to nesmíme." „Proč?" „Protože-" těžce se ji dýchá a konečky prstů mi sama přejíždí po hřbetu ruky. „Někdo nás vyfotil. Je toho plný web."
„Jak to víš? Mobil máš tady..." „Půjčila jsem si tvůj notebook." Potlačím uchechtnutí a obrátím ji k sobě.
„Jsi celkem přidrzlá." „Řekl ten, co mě osahává." „Moc ti to vadí?" „Nechci abys měl kvůli mně problémy..." „Co když je chci mít?" „Liame... Za prvý se pořád neznáme, za druhý jsi slavnej! Nechci jít s tebou do kina s pomyšlením, že mám za zadkem hordu novinářů a fanoušků." „Kdybys neusnula, poznali bychom se."
Clara
Pronesl onu větu pobaveným hlasem. „Jasně, dávej mi to za vinu. Jsem unavená a vše mě bolí." „Vše?" „Liame!" Vybuchl smíchy a vzal mě do náruče. „Dej mě dolů!" „Lepší bylo, když jsi spala. Nebránila ses." „Payne!" Prudce se nadechl, pak mu sklaplo. „Ha! Body pro mě! Nevíš ani moje příjmení." Se zapištěním jsem dopadla do postele.
Přimhouřil oči, snažil se tvářit nebezpečně a mně začínaly cukat koutky. „Tohle by byla úplně super fotka. Já v posteli, ty nade mnou v boxerkách... By si novináři smlsli." „Ještě že jsme tak vysoko. Jak se jmenuješ?" „Clara." „Haha. Celé jméno." „Neřeknu." „Ne?" „Ne." „Ale řekneš." Zavřeštěla jsem na celý pokoj a pak se začala smát.
I chobotnice měla míň chapadel, jako on. Svíjela jsem se mu smíchy v náruči a on mě nelítostně lechtal. „Máš dost?" Odpovědí mu byla další salva smíchu.
„Už nemůžeš?" Svalil se na záda a zavřel oči. „Vzdávám to." Zamumlal uraženě. „Liame?" „Hm?" „McAwoy." Spokojeně se zaculil. „Citovej nátlak nevychází jen holkám, co?" „Někteří kluci se chovají, jako holky, co?" „Co tím chceš říct?" „Že ty buchty na břiše nejsou důkazem, že jsi chlap. Ty můžu mít taky, kdybych nebyla líná cvičit." „Chceš jinej důkaz mužství?"
Liam
Přemýšlel jsem, jestli mě provokuje záměrně nebo ne. Teď se však jen zaculila a přetočila se mi na břicho. „Známe se pár hodin a taháš mě do postele. To se tak chováš ke každý holce?" Ajajaj... Pomaličku dostávám status děvkaře. „Ne." „Vážně?" „Chceš znát pravdu?" „To že jsis nikým nespal, ti nesežeru."
„Než jsem se dostal do skupiny, měl jsem jeden vztah. Nic moc... Raději jsem zapomněl. Pak během skupiny... Taky žádná sláva. Jak jsem ti už řekl, vedení nám řídí životy. Všechny moje ex byly placený a najatý. Po čase jsem to zjistil a sám se s nimi rozešel. Nejvíc se řešil vztah s Danielle... Pak jsem se seznámil se Sophií a ta, ačkoliv modest nějak přežila a snažila se je neřešit, tak nám to i tak nevyšlo. Pořád jsme se rozcházeli a dávali dohromady... A před nějakou dobou se se mnou rozešla ona. Tlak modestu už neunesla... Takže, pokud tě zajmá, kolik holek jsem měl v posteli, tak asi pět."
„Nechtěla jsem tě naštvat..." „Nejsem naštvaný. Jen se mi nelíbí, že ve mně vidíš děvkaře." „To neříkám... Jen jde o to, že se prostě neznáme. Kdybych ti vlezla do postele, nepomyslíš si ty, že jsem děvka? Nebo to chci jen proto, že jsi člen skupiny?" „Asi jo... Máš pravdu. Promiň. Eh... Půjdu se prospat. Dobrou noc."
„Počkej." „Co je?" Vytáhla se na nohy a zachytila mě za krk. „Pojď sem." Sklonil jsem se a ona... Políbila mě. „Zůstaň tady se mnou." Sálala horkem a tváře měla rudé, víc než předtím.
ČTEŠ
Payphone in Central park
Fanfiction"Je to šílený." "Ne, je to krásný. Neznáš ho, ale odpovíš na vzkaz... Třeba teď spolu chodí." Zaraženě jsem se zastavila a přehnaně něco hledala v kabelce. Odešly a já se přesunula na jejich místo...
