Payphone in Central park

Chapter 8

Clara

Probudila jsem se v obrovské posteli, s výhledem na noční NY. S pootevřenou pusou jsem odskákala k abnormálně velkému oknu. No jo... Luxus se vším všudy. Dívala jsem se a nemohla se nabažit. Vážně, bylo to něco ohromujícího.
„Ježiši!" Zavrávorala jsem a skoro dopadla na Liamův notebook, pohozený na zemi. S pracností jsem ho zvedla a snažila se tiše dostat ke komodě. Nicméně, holčičí zvědavost je prostě něco, co by se mělo zakázat. Otevřela jsem notebook a se zaculením zjistila, že ho nemá zaheslovaný.
Na tapetě měl sebe a zbytek té jeho partičky, ještě se Zaynem. Za jejich zády byl dav fanoušků, zjevně „let me take a selfie" během koncertu. Neměla jsem chuť hrabat se mu ve složkách, to by mi hlavně strach nedovolil. Už teď mi srdce bouchalo do žeber a čekala jsem, kdy se zjeví ve dveřích... Rozklikla jsem si internet a nestačila se divit.
Aktuální stránka prohlížeče zobrazovala XY odkazů s titulky: „Liam Payne a krásná neznámá... Člen nejznámější hudební skupiny přistižen s dívkou. Je lamač srdcí napříč světem opět zadaný?... Kdo je ona, tajemná, krásná a neznámá?... Náplast na bolestivý rozchod Liama se Sophii?... Hot News! Liam Payne je opět zadaný! Exkluzivní informace a fotografie „odkaz na link." ..." Tak teď už mi srdce nebouchalo ze strachu, že mě Liam načape, jak mu projíždím notebook. Rozklikla jsem link s údajnými exkluzivními informacemi a opravdu se nestačila divit.

Nějaká šikulka vyfotila snad každý pohyb, který jsme u budky udělali. Jasně, jako kdybych to neříkala. Naivita... Není možné, aby on někde byl a neměl někoho za zadkem. Spíš mě jen udivuje, že doteď nikdo nevypátral, že on je ten co píše vzkazy. Hm, i mistr tesař se zjevně někdy utne.
Pokochala jsem se množstvím fotek, které tvořily jakousi pomyslnou cestu od Parku až po špitál a hotel, ve kterém jsem se stále nacházela.
A to žhavé info? Snůška keců a blábolů. Ta šikulka, co nás sledovala sice dokázala, až velmi intenzivně popsat, co jsem měla na sobě a naše chování vůči sobě, ale jinak nevěděl nic. Věk mi hádali a netrefili se. Pche, dvaadvacet vážně nemám.
Náš vztah podle všeho trvá už delší dobu. Podle popisku u fotky, kdy mě Liam zrovna naráží na zeď a drží za bradu, se tam na mě málem vrhl. Jasně... Jen oblečení nám bránilo, rozdat si to v tý kose... Bože!

Ve výsledku, nic exkluzivního jsem se nedozvěděla. Sice jsem počítala s tím, že tomuhle uvěří každej druhej, ale spíš jsem momentálně vnímala, jak mi hrdlem stoupá nepříjemně teplý pocit. Taková ta předzvěst pláče.
Vypnula jsem notebook a vrátila se do postele. Hodinu se převalovala a snažila se na něco přijít. V první řadě, už slyším mámu a její výčitky o tom, že jsem nic neřekla. Nepochybovala jsem o tom, že by se ji Liam v rodině líbil. Naštěstí jako osoba a ne zdroj peněz, na to mamka nikdy nebyla.
A za druhé, jeho slabá výhružka tomu řidiči o tom, aby mlčel, byla zbytečná. Vedení to už nepochybně ví a nejpozději se to dozví ráno a pak? Bude muset kvůli mně na kobereček a pak i já? Kdyby řekl, že o mě má zájem... Což... No... Pochyby asi nebyly vhodný. To co řekl, s tou pusou... Jenže, mozek odmítal přijmout fakt, že bych se já, obyčejná holka, mohla líbit někomu jako je on.

Kdyby doktor viděl, jak došlapuju na čerstvou sádrou, asi by mě tím přetáhl přes hlavu, jenže já nechtěla Liama probudit, pokud tedy spí. Došmatlala jsem do obývací části a spatřila jej, jak leží na pohovce. Zakrytý sotva do půli těla, bez trička. Ve slabém osvětlení, které nechal zapnuté, jsem mohla spočítat „buchtičky" na břiše.
Z úst mi vylétla nadávka a já se plácla do čela. Debile! To ho můžeš rovnou vzbudit!

Liam

Dal jsem si sprchu a jen v boxerkách vlezl pod deku. Jistě, mohl jsem se obléct ale na druhou stranu, proč... Třeba vstane dřív a doskáče sem... Jo jasně, proč si nepolechtat ego.
Usnul jsem po pár minutách převalování se s pomyšlením na to, jak moc bych chtěl ležet s jejím nahým tělem v posteli. Nadrženost no...

Začínala mě probouzet žízeň a nepříjemný tlak na břiše, jenže vstát se mi nechtělo. Probudil jsem se úplně a frustrovaně vydechl. Pět ráno... To, že teď už teda vstanu jsem věděl a i to, že až ráno vstanu, tak budu kompletně rozlámaný. Ta pohovka prostě na spaní nebyla... Přetočil jsem se na záda a mnul si dlaní břicho. Debil... Celou dobu jsem hlavně ležel na ovladači a jedním rohem jsem ho měl vražený až v žaludku.

Tiché krůčky mě donutily zapojit mozek. „Kurva!" Potlačil jsem úsměv. Cítil jsem, jak si mě prohlíží, ale oči jsem ještě neotevřel. Natočil jsem hlavu, směrem k ní a vydechl, jako kdybych spal. Skrze řasy jsem viděl, jak si mě prohlíží. Během spánku si musela stáhnout šortky. Moje tričko ji však dosahovalo do půli stehen a neviděl jsem zhola nic, nicméně, pro mou fantazii to bylo akorát.

Hryzla se do rtu a potřásla hlavou. Tiše se otočila a měla se k odchodu. S vynaložením maximálního úsilí, tak, aby ani deka nezašustila a pohovka nezavrzala, vytáhl jsem se na nohy, třemi kroky byl u ní a sevřel ji v náručí. Vykřikla šokem a v úlevě, že jsem to já, si opřela hlavu o mou hruď.

„Liame..." „Nemůžeš spát, že se tu tiše plížíš a pozoruješ mě?" Zašeptal jsem ji do ucha. Jednou rukou jsem ji objímal přes bříško, druhou přes prsa. Zahákla konečky svých prstů o moje pravé předloktí a natočila hlavu ke mně.