Payphone in Central park

Chapter 13

„Nemám proti sledování porna žádnou námitku, ale pak je dost možný, že budu něco očekávat. Chceš to risknout?" Padla jsem po zádech do postele, ležel na mně a pobaveně se uculoval. „Co bys jako očekával?" Přistupuji na jeho hru a zdravou nohu položím na jeho. „Princezno, neprovokuj mě." „Tomu říkáš provokace? Je to naprosto nevinný." „Vážně? Tak ještě chvíli v téhle nevinnosti pokračuj a nebude mě už zajímat snídaně a film. A tebe bude něco tlačit." „A co tě bude zajímat?" Potlačím úšklebek. Pobaveně se začne smát a otře se nosem o můj. „Zlobíš mě." „Řekni mi to!" Líbnu ho na bradu a zaháknu mu ruce za krkem.

Liam

Když mě políbí a pak obejme, divím se že mi z očí neskáčou hvězdičky, popřípadě srdíčka. Nalehnu na ni plnou váhou, zdravou nohou přeje po mé a pravou ručkou mě hladí ve vlasech. „Hm?" „Claro... Provokuješ mě a já se začínám sám sebe bát. Nechci ti nějak ublížit." Tiše se zasměje a tentokrát mi dá pusu na rty. Je nevinná a dětská, ale znamená pro mě moc. Je zvláštní, jak otočila. Jako kdyby věděla, na co myslím, pohladí mě po tváři a tentokrát se pousměje smutněji.

„Vrtá ti hlavou, proč to najednou vypadá, že se chci s tebou vyspat?" „Možná?" „Nechci." Opět mi dá pusu. „Nedám ti. Jen... Myslela jsem, že ti třeba pusa zvedne náladu." „Zvedne mi i něco jinýho." Vyprskne smíchy a přejede mi nehty po krku. „Líbíš se mi. Ale... Nechci plnit bulvární plátky, nechci aby nás řešili a nechci s tebou skončit v posteli hned druhý den po tom, co jsme se poznali." „A co třetí den?" „Liame!" Brečí smíchy, držím ji ruce za hlavou a lechtám ji.

„Hlade!" Ukradne mi z ruky poslední tvarohový šáteček. „Jsem ve vývinu." „Jasně, jasně." Teatrálně protočí panenky a dovolí mi si ukosnout. Teď poslouchám výčitky, zůstalo ji sotva jedno sousto.
Vyhrabu se z postele a jdu konečně zapnout film. „Nemáš ještě něco sladkýho?" „Ti to nestačilo?" „K filmu..." Zaculí se a z pod peřiny na zem, dopadnou tepláky. „Je mi teplo!" Hodí mi do obličeje polštář a přikryje se peřinou až po bradu. „Se odkryj celá, ne?" „Ne... Nemáš něco?" „Bože... Musím tě seznámit s Niallem, to je taky Otesánek!" S vděkem natáhne ruku po čokoládě. „Co je to za film?" „Insidious." „Zní to jako horor...?" „Je to horor." „Nemůžeme něco jinýho?" „Bojíš se," „Hm..." „Smůla, co?" Odfrkne si, ulomí kousek čokolády a dá mi jej k puse. „Snažíš se mě podplatit?" „Ne. Je mi jasný, že je to marný." „Na blondýnku ti to pálí!" Vysloužím si ránu do hrudníku a ona se uraženě natočí na bok. Hrdina... Schovaná pod peřinou se začíná klepat už u úvodních titulků. Odkryu její peřinu a vlezu za ní, ztuhne a napjatě čeká, co teď udělám. Sám se zarazím, nazvednu peřinu a vybuchnu smíchy. „Moje boxerky!" Natočí hlavu na stranu, vyplázne jazyk a začíná rudnout. „No co. Nic tu svého jaksi nemám." „Pojď ke mně, uraženečku." Zadkem se mi napasuje do klína, ruku, kterou mám omotanou kolem jejího těla mi drtí.

„Liame?" „Mm?" Zhruba po hodině, kdy se mi v náručí třepe strachem - film je slabota, děsím se jejích výkřiků - se ke mně otočí. „Dej mi pusu." Film mě přestává zajímat. Její žádost mě naprosto rozhodí. Vážně se v ní nevyznám. Pochopit ženskou je prostě nadlisdký úkol.
„Vážně?" „Jo. A jestli se zítra v novinách ukáže, jak se s tebou válím v posteli, tak-" Nedořekne. Hladově ji políbím, ona, skoro až zoufale se ke mně přitiskne. „Nevyznám se v tobě. Absolutně ne... Jsi jediná holka, co znám a kterou absolutně nechápu." Zašeptám ji do rtů, když se odtáhnu.
„Chceš pravdu? Sama sobě nerozumím. Vím, že je tohle špatné, ale přitom se mi to líbí. Víš... Je zvláštní, jak jsi mi změnil život." „Změnil život?" „Hm... Ty vzkazy na budce... Těšila jsem se každý den, co nového tam bude. Psali jsme si tam spoustu věcí... Bylo to něco jako droga."