„Ahoj lásko." "Ahoj! Neruším?" „Ne, děje se něco?" „To ti nemůžu jen tak zavolat? Musí se něco dít?" „Nemusí, jen se ptám. Co Jessie?" „Chtěla by tě vidět. Kvůli tomu volám... Stavíš se pak na kafe?" „Asi jo... Tak za hoďku ale... Možná dvě, nevím, jak dlouho tu budeme. I když, je dost možný, že to rozpustíme za chvilku." „Aha... Co Dylan? Stalo se něco?" „Nebudu to řešit přes mobil, řeknu ti to pak." „Mám se bát?" „Není čeho ale zpět k Jessie... Ona mě chce vidět a ty ne?" Zněla zase vyděšeně a já ji chtěl rozptýlit. Což se povedlo. Do ucha mi proudily slova o tom, jak jsem vztahovačný a že ji chybím.
Se smíchem vcházím dovnitř. Kluci znuděně zívají a za pár minut jsme venku. Harry šlape před námi a volá Marcovi. Taky patří mezi vedení a než si vybereme nového, chceme, aby nám on organizoval práci. Harry jede za ním s tím, že se večer sejdeme u něj a o všem si promluvíme.
„Pozdravuj ji a vyřiď ji, že by mohla večer přijet s tebou. Chceme ji poznat." „Vyřídím ji to, ale pochybuju."
Clara
„Absolutně netuším, kam a kudy jít. Vyzvedneš mě? Vycházím z květinářství na rohu." Se smíchem se zvedám na nohy, oznamuju Jessie, že za chvíli přijde její miláček a s uhýbáním před pohlavkem si nazouvám boty a beru bundu.
„Hned jsem tady." „Asi ti to budu stopovat, abyste se dlouho nevítali." Zrudnu a vystřelím ze dveří.
„Tak co?" „Taky tě rád vidím. Pusu nedostanu? A co tak třeba ahoj?" „Ahoj! Jůůů, ta je pro mě?" Zbledne a omluvně zavrtí hlavou. „Napravím to!" Za rukáv jej se smíchem přitahuju k sobě. „Neblázni, jen tě zlobím. A já gerbery stejně nerada." „Takže ty růže jsem trefil?" „Mmm." „Gerbery bys mi omlátila o hlavu?" „To ne, raději gerbery než nic... Ale růže jsou růže. A přestaň otáčet rozhovor na kvítka, co on?" „Až doma, miláčku. Mám chuť na kafe a už fakt potřebuju na záchod."
No, než se dostal do koupelny, tak asi trpěl. Jessie ho objímala rovnou ve dveřích, opakovala, že ona si to myslela a pořád se ptala na nás. Mě těžce ignorovala a Liam byl pro ni ten stěžejní bod. Zvedl ke mně oči, prosil o pomoc a já s předstíranou uražeností na něj vyplázla jazyk a šla si pro koláč.
„To si s tebou doma vyřídím!" „Co?" „Ten tvůj jazyk." Jessie chystala pro něj na kávu a on mě majetnicky sevřel v náručí. „Máš něco proti němu?" „Počkej večer." „Nemůžu se dočkat. Ale prvně mi řekneš, co bylo ve studiu." „Co bylo ve studiu? Clara říkala, že nějaký tvůj šéf, je proti vám. Co to je za hňupa?" Ani jsme nepostřehli, že se Jessie posadila ke stolu a teď čekala, co z něj vypadne. „Čím dřív to řekneš, tím rychleji to budeš mít z krku." Zamumlu mu do rtů a uhnu před polibkem. Jessie se zachichotá, Liam něco zavrčí a posadí se vedle mě.
„Jen proběhla ostřejší výměna názorů..." „Jak moc ostrá?" „Tak normálně." „Liame!" Pronesla jsem s Jessie zaráz a on teatrálně protočil panenky. „Ženský..." Zamumlal na půl pusy. Lapla jsem po dechu a Jessie se pobaveně předklonila. „Miláčku," Pro změnu hledím vytřeštěně na ni. Ta jde na to teda hopem. „Já jsem sice stará a hluchá, ale občas slyším velmi dobře!" „Pardon... No nic, chytil jsem ho pod krkem. Trošku změnil barvičku..." Ušklíbne se a já se jen nevěřícně nahrbím a zamrkám.
Někdo klepe a Jessie s houknutím, že už jde, mizí.
„Bránil jsem si, co je moje. Co chci, po čem toužím, co miluju." Nakloní se a přiloží mi dlaň na šíji. „Já nikomu nedovolím, aby mě od tebe dostal. Rozumíš? Nikomu!" „Zní to jako výhružka." „Jsem šíleně majetnický a žárlivej, až to bolí." Zavrčí a výhružně se skloní. „Nenechám si tě vzít a nedovolím ti odejít. Už ne..." Tváří se naštvaně, ale oči mu přitom září. S nevinným skousnutím rtu se k němu nakloním ještě víc. „Co když budu chtít odejít?" Pochopil. Zlehka otřel svoje rty o moje a následně hryzl. „Nikdy nebudeš mít chuť, vyměnit mě za jiného." „Co když ano?" Dál jej zlobím a dlaní přejíždím od kolene k vnitřní straně stehna. Nakrčí ret a pobaveně se uchechtne. „Lásko, nikdy tu chuť nepocítíš a já ti nikdy nedám důvod k tomu, abys mě opustila." „Stát se to může." „Zlobíš, holčičko, a za zlobení následuje trest. Doma mě budeš prosit, abych byl hodný." „Hodláš mě potrestat?" „Ublížím ti tak, že po tom pak sama budeš toužit." „To ale znamená, že pak budu zlobit víc a víc."
Vzduch kolem nás houstne, ani mi nedochází, kde jsme.
„Čím víc budeš zlobit, tím víc já budu tvoje tělíčko ničit." Další hryznutí do rtu a jazykem se snaží probojovat dovnitř. „A co když to bude opačně? I já jsem hodně žárlivá, majetnická... Co když ty začneš zlobit?" „Můžeš si se mnou dělat cokoliv, co budeš chtít." Zamumle mi do rtů a ode dveří se ozve odkašlání. Svítím jako maják do dálky a naděje, že Jessie nic neslyšela krachne, jen co vidím její mírně nachové tváře a pobavený úsměv.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Po týdnu šíleného pressu, mám konečně jeden volný den, kdy se nemusím zabývat školou! Takže se budu snažit něco předepsat dopředu... Jediné pozitivum je, že zatím mi vše vyšlo... Zbytek se uvidí během měsíce -_-
Co vy? Jak přežíváte? :o)
ČTEŠ
Payphone in Central park
Fanfiction"Je to šílený." "Ne, je to krásný. Neznáš ho, ale odpovíš na vzkaz... Třeba teď spolu chodí." Zaraženě jsem se zastavila a přehnaně něco hledala v kabelce. Odešly a já se přesunula na jejich místo...
