Payphone in Central park

Chapter 39

Clara

„Jak dlouho jsme spolu?" „Proč?" „Není to brzo? Takové myšlenky..." „Když to spočítáš, se vším všudy, známe se déle jak rok. To je správná doba, uvažovat o rodině." Opět smích a on mě něžně stáhne pod sebe.
„Nechci znít nadrženě, ale nemám dost... Co spíš spojit příjemné s užitečným a probrat vše zítra?" „Zítra? To ale budu se Sel a Kendall na přehlídce." „Nebudeš." „Jsi si jistý?" „Nebudeš moct chodit. Budeš jen ležet a oznamovat, co ti mám přinést. A i tak, ti já nedám pokoj. Budu si tě brát a v mezičasech, budeme řešit byt a dítě." „Jsi hrozný!" Brečím smíchy a on mě pobaveně lechtá. „A ty jsi dokonalá, takže se perfektně doplňujeme."

Když usnul, svítalo. Měl pravdu, byla jsem vyčerpaná, rozbolavělá a k smrti unavená. Pozorovala jsem jeho tvář. Spokojeně se ze spánku usmíval, zpocená hruď se mu pravidelně zvedala a majetnicky svíral v dlani můj zadek, zatímco jsem mu jinak spočívala hlavou na rameni.

Znovu jsem si položila hlavu a přemýšlela, jestli tohle všechno má budoucnost, nebo ne... Ale... Říct, že to co teď můžu mít a ze strachu to nechci, lhala bych. Byla jsem ochotná zkusit s ním vše, co půjde. Už se prostě bát nebudu. Buď nám to vyjde, nebo ne, a je jedno, jak dlouho náš vztah bude trvat. Vím, že čas, který s ním strávím, bude ten nejhezčí, jaký jsem kdy zažila...

„Claro! Ahoj! Ty teprve vstáváš? Kendall začíná přehlídka v osm, ale budeme tam už na šestou! Počítám s tebou! Nezklameš mě, že ne?!" Přijmu hovor a chvíli pátrám v paměti, či je to hlas...
„Sel... Promiň. Ale asi to neklapne. Není mi dobře. Kolik vlastně je?" Ostřím na hodiny, na nočním stolku, a doufám, že mě zrak šálí.
„Půl čtvrté... Claro, ty jako teď, opravdu teď, vstáváš? Co ti je?"
„Není mi dobře... Celou noc jsem nespala, usnula jsem až ráno." Což je vlastně jen poloviční lež...
„Teplotuješ, nebo co? Večer jsi vypadala dobře."
„Já nevím, najednou to začalo..." Vytáhla jsem se do sedu, potlačila bolestivé syknutí. V ložnici jsem byla sama, ale podle zvuku televize, Liam doma byl.
„To je mi líto... Hele, fakt nejsi schopná? Přijeli bychom pro tebe, jen bys seběhla do auta a pak bychom se někam posadily..."
„Sel, nezlob se. Já ti to vynahradím, slibuju. Ale nejsem schopná ani na záchod. Motá se mi hlava a strašně mě bolí celé tělo."
Najednou se rozesměje, z dálky slyším Nialla. Něco vtipného, kousavého pronáší a když se Selena dosměje, já vzplanu.
„Niall ti vzkazuje, jestli ta bolest celého těla, není kvůli Liamovi. Prý umí být dost dravý a hladový. Claro! Je ti špatně, nebo z tebe Liam vyšukal duši?!"
„Ty jsi taky hodně upřímná, co?"
„Nelži!"
„Ne, je mi fakt špatně. Asi budu i zvracet. Mám tě vzít s sebou na záchod, abys to slyšela?"
Vrčí něco o tom, že jsem prase a s přáním brzkého uzdravení a plno výčitek, se loučí.

„Odkud ví Nialler, že jsi hladový a dravý?" Prohrábnu Liamovi rukou vlasy, když se tiše dopajdám do obyváku.
„Ahoj, vyspinkaná? No ne-ne, slečno, vás něco bolí? A cože?" Se smíchem se díval, jak dosedám. „Za tu tvou škodolibost, si můžeš dnes jen honit, nedám ti absolutně nic. Bolí mě vše, i čelist." Se smíchem mi kradl polibky a když jsem shrnula rozhovor se Sel, on se jen smál a já si pak, celá překvapená, přebírala talíř s hromadou sladkých lívanců.
 „Je to, to jediné, co umím." Mrkal a nechal mě, abych se o něj opřela.

V jeho náruči, přes jeho remcání, jsme sledovali přehlídku Kendall, která běžela v televizi. Byl tam i krátký rozhovor s Harrym o Kendall a dokonce se ptali i na nás.
S širokým úsměvem oznámil, že měl tu čest, aby se s přítelkyní Liama seznámil a jevím se jako moc milá holka, která do jejich obrovské rodiny, zapadla bez problémů a nemůže se dočkat, až mě pozná i zbytek členů. Když ale dodal, že nikdy neviděl Liama šťastnějšího a tudíž by se nedivil, kdyby za chvilku přišel s novinou, že se budeme brát, nebo čekáme dítě, zírali jsme na obrazovku oba. Věnoval do kamery široký úsměv a mizel.