Payphone in Central park

Chapter 16

Clara

Dívám se na ulici, kde to žije. S rostoucí hrůzou mi dochází, že několik novinářů mělo tu drzost a vstupují do agentury, naproti hotelu. Když zaostřím, můžu v protějším okně vidět objektiv... Chce se mi brečet a mám chuť do něčeho praštit. „Pust..." „Proč?" „Jsou naproti..." „No a? Ať to klidně vyfotí. Je mi to jedno." Šeptá mi do ucha a nezapomíná do něj lehce kousat. „Nezáleží mi na tom, co si kdo řekne. Názor, mě zajímá jen od mých rodičů a séger a jak je znám, budou chtít, co nejdřív tě poznat." Obrátí mě k sobě čelem a vezme mi tvář do dlaní. „Podívej se mi do očí a řekni, že ke mně nic necítíš. Že o mě nemáš zájem, že chceš domů. Řekni to a nechám tě na pokoji." „Liame..." „Řekni mi pravdu, hm?" Stojí mě hodně přemáhání, abych se mu vůbec do očí podívala. Má v nich naději a čeká, že to neřeknu. Že mu řeknu opak jeho slov a já ho chci říct, jenže... Děsím se všeho, co stýkání s ním by mohlo přinést. Mám strach z modestu, z osoby jménem Dylan. Strach, co o mně budou psát novináři, co bude na škole... Budu moct jít po ulici, aniž bych měla někoho za zadkem?

Strach, že mu třeba pokazím kariéru... „Nic k tobě necítím. Ne to, co bys chtěl abych cítila. Jsi úžasnej kluk, ale já a ty... To nejde dohromady." Jiskřičky v očích pohasínají. Silou vůle udržuju slzy na uzdě a snažím se uchovat si kamennou tvář. „Zavolám si taxi. Nic po tobě nechci..." Posbírám svoje věci a odskáču do koupelny. Tam, zamknutá, sedíc na vaně brečím jako želva. Když se uklidním a mám jistotu, že nic nepozná, vyjdu ven.

Sedí na pohovce a tupě zírá na televizi. „Promiň." Zašeptám mu do vlasů, když mě řidič taxiku prozvání. Dole, na recepci se strhne mela. Novináři se mačkají na sklo a ochranka má co dělat, aby nikoho nepustila. Recepční klopí oči a omlouvá se, za onu fotku z recepce. Nechávám to být, má se omluvit Liamovi... Jeden z poskoků mi pomáhá k zadnímu vchodu, kde čeká taxi. Divím se, že tam není někdo z novin.

„Omlouvám se, ale vy jste celebrita?" Zamumle řidič, když máme za zadkem několik vozů. „Strávila jsem několik hodin po boku celebrity, tudíž..." „Uh, pardon." „Můžete jim nějak zmizet? Nechci, aby věděli mou adresu." „No jasně!" Plácne se do čela. „Já vás už viděl. Moje dcera poslouchá nějaké One Direction. Nejste vy ta holčina, kterou spojují s jedním z členů?" Zoufale se opřu o sedačku a kývnu. „Omlouvám se... Ale dceři jste se líbila. Říkala mi, že on - nevím jméno - vypadá šťastně, po dlouhé době. Jste moc hezká, proč jste mu utekla?" „Proč myslíte, že utíkám?" „Jste uplakaná." „Kolik má vaše dcera let?" „Patnáct..." „Má super tátu. Můj nepoznal, že brečím, ani když to viděl." „Mám krom ní ještě další tři holky... Léta praxe." Usmívá se do zpětného zrcátka a vypíná taxametr. „Vypadá to, na dlouhou projížďku." Dodává, když se nás auta stále drží.
„Proč jste to vypl?" „Zaplatíte mi jinak." Zblednu a lapnu po dechu. On se však začíná smát a zběsile vrtí hlavou. „Nejsem násilník! Ale až řeknu dcerce, že jsem vás vezl, umře. Nemůžete se ji podepsat? Jmenuje se Sarah." „Nejsem hvězda a s Liamem taky nic nemám." „Děvče... Kdyby jste k němu nic necítila, tak neutečete a nebudete uplakaná." Přestávám argumentovat, žasnu jen nad tím, jak má cizí člověk názor na věc, která je... Divná.
Naškrábu vzkaz a podám jej chlapíkovi. Ten jej s úsměvem schovává a pobrukuje si písničku. „Konečně! Asi to vzdali." Usmívá se po hodině. „Jsem vám hodně dlužná." „Ale dejte pokoj. Namastím si kapsu jinde, co mám ze studentky?" „Jste super." Pomůže mi až ke vchodu a tam mi dává poslední rady do života. Nechápu, proč jsem na něj narazila, ale je neskutečně milej. „To číslo je osobní, klidně zavolejte, když budete potřebovat." „Neminul jste se povoláním? Byl by z vás super terapeut." „Jo děvenko, to co jsem ze mě udělala taxikařina. Jeden by nevěřil, kolik lidských příběhů za den slyšíš." „Děkuju, ještě jednou."

Sotva za mnou zabouchnou dveře bytu, rozbrečím se. Zapínám televizi, kde ti supi řeší, jestli jsme se s Liamem rozešli. Další věc, co mi hlava nebere. Jak můžou tohle napsat, když nic neví. Nebyli u toho... Ale...
Hledám Liama na Instagramu. Určitě má účet... Tam však pusto prázdno, tak Twitter. „Díky všem, kteří mě posledních několik hodin sledovali a zničili tak něco, co pro mě bylo životně důležité. Ještě jednou, ohromné díky vám všem!"