Payphone in Central park

Chapter 36

Clara

Snažím se potlačit třes, který ovládl moje tělo. Chraptivě se znovu dotazuje, jestli se bojím...
„Když-Když řeknu, že a-ano, stejně mi to nepomůže." „Neublížím ti." Vsunul mi dlaň pod břicho a sjel k rozkroku. Syknu a přivřu víčka. „Víš moc dobře, že bych ti neublížil." „Já vím." Zašeptám a chci se k němu otočit, alespoň tváří, on mi to však nedovolí.
Přestal mě dráždit a opět putoval rty od mých ramen, přes lopatky, po křivce páteře až k zadečku.
Znovu se dostavil třes... Něžně kouše, líbá a sem tam, mi uštědří nepatrnou ránu přes pozadí.

Sevře mi zadek v dlani, skoro můžu cítit, jak se usmál.
„Třeseš se." Semknu čelist k sobě, odmítám odpovědět. Hlas by mě zradil. „Bojíš se? Že to udělám? Že si tě takhle vezmu?" Kývnu a následně vypísknu. Obrátil mě k sobě. Ruce se mi zkřížily a on mě až surově kousl do rtu. „Neudělal bych to, maličká, ne bez dovolení. Je to jiné... Mám to rád a chci to, ale takhle bych ti neublížil." „Řekl jsi, že to dlouhé, kruté a bolestivé."
„Lásko, sklonil se a otřel se nosem o můj. „Ty si myslíš, že bych ti tak ublížil?" „Já nevím." Pohladí mě po tváři a s úsměvem zavrtí hlavou. „Zničím tě, princezno, budeš litovat, že jsi mě ničila předtím. Ale nikdy bych si tě nevzal násilím. Láká mě to, ale tohle bez svolení neudělám. Neublížil bych ti, nedokážu to."

Nadechnu se, chci něco říct, ale on mi ústa zacpe těmi svými. Oplácím mu polibky a stále se marně snažím dostat, z jeho vězení. Pobaveně to chvilku sleduje a pak se mi posadí na břicho. Dívá se mi do očí a honí si. Přestanu se snažit osvobodit a čekám, co udělá teď.

„Budeš hodná?" „Copak nejsem?" „Žádné podrazy, jinak budeš svázaná pak celou dobu." Zavrčí mi výhružku do obličeje a ruce mi z pelesti sjedou. Ublíženě zakňourám, ale to na něj platí. Kontroluje, jestli mi opasek moc neublížil a sotva poleví jeho ostražitost, je na zádech on a než se vzpamatuje, začnu jej líbat. Přejíždí mi dlaněmi po těle, hladí mě, vzápětí pevně svírá za zadek...

„Zlobíš." Usměje se a pozoruje, jak jezdím po jeho délce. Zapřu se mi dlaněmi o ramena a on mě stáhne pod sebe. „Až moc!" Vřísknu mu do rtů. Bez jakéhokoliv slova, do mě pronikl prsty a začal pracovat. Naříkala jsem, prosila a marně se mu snažila utéct.
 Skončila jsem znovu svázaná a on opět klečel, s hlavou mezi mými stehny. Vycházela jsem mu vstříc, prosila a když mě udělal a v mém těle dozníval orgasmus, připadala jsem si šíleně vyčerpaná.

„Na co čekáš?" Zakňourala jsem prosebně, když nade mnou klečel a honil si. Jen se pousmál, sevřel mi prsa v dlaních a posunul se. Projížděl mi penisem mezi ňadry a já otevřela pusu. Tiše se zasmál a zasunul mi penis do úst.

Očima jsem mu dávala najevo, že se mi to líbí. Že mi jeho tempo i hloubka vyhovuje.. Jeho oči zářily a ve tváři byla viditelná soustředěnost. Polkla jsem a on se povýšeně usmál.

„Odvážeš mě?" „Ne. Dal jsem ti šanci, škoda, lásko." „Liame, prosím!" „Ne, miláčku. Víš, že ti neublížím. Jen si tě vychutnám." „Nesnáším Tě!" Pobaveně se rozesmál a sklonil se ke mně. „Opravdu? Chceš potrestat i za lež?" Dusím smích. Oči mu září pobavením a jeho ústa, která mám tak blízko mě nutí k tomu, abych ho políbila.
Oplácí mi polibky, konečky prstů mě lechtá na pažích...

„Odvaž mě! Slibuju, že teď už nebudu zlobit. „Není to jen o zlobení, ale i o snaze utéct před rozkoší." „Prosím! Chci se tě dotýkat. Není to fér. Ty jsi nebyl svázaný." „Ale i tak, jsi mě ničila." „Lásko!" „Poslední šance, varuju tě." Kývám na souhlas a jen co mám volno ruce, zaháknu mu je za krk a kolem pasu mu omotám svoje nohy.

*****************************************************************
♥♥♥ Skoro po měsíci...