Payphone in Central park

Chapter 34

Jednou rukou pustím volant a vpletu ji do jejich vlasů. Něžně hryzne a ze mě vypadne několik nadávek... Chvilku rozkoše vyruší vzteklé troubení za námi. Odtrhnu zrak od její hlavy, která se pohybuje v pravidelných intervalech a zasotřím před sebe. „Kurva!"
Přibrzdil jsem na křižovatce a nějak se nechal unést... Chlap, co za mnou troubil riskoval, že se vybourá, ale i tak mě předjel a ze staženého okýnka hulákal, na jakou barvu jsem čekal.
Clara to snad ani nezaznamenala.

S bušícím srdcem jsem zaparkoval před domem, myslel jsem, že mě dodělá, místo toho se ale odtáhla a pobaveně mě hryzla do brady. „Lásko!" „Copak? Tady chceš riskovat? Zrovna tady?" „Tohle ti nedaruju!" S dost velkými obtížemi, jsem si spravil rifle a potlačoval frustrované vzdechy. Harry bydlel od nás celkem daleko a ona si dávala záležet na tom, abych se neudělal brzo, ale tohle...

Ve výtahu se ke mně přitiskla, hryzajíc mě do krku a přitom mi rozepínala pásek. Zrovna ve chvíli, kdy jsem se natahoval po tlačítku „stop", rozhodnutý výtah zastavit a ojet ji přímo tady, výtah cinkl a dveře se s cinknutím roztáhnuly.

Věnovala mi drzý škleb a vyšla jako první. Vrtěla zadkem a rifle jsem měl napnuté k prasknutí. Zamířila k mému bytu a u dveří se otočila, opřela se o ně a provokativně si rozepla horní knoflíčky košile. Bundu držela v ruce a s pobaveným úsměvem oznamovala, že zapomněla klíče. S hrůzou jsem hledal klíče od svého bytu po kapsách. „Co kdybych je neměl?" Jednou rukou jsem ji objímal, druhou odemykal a snažil se nevnímat, jak se ke mně tiskne a drze se otírá.

„Tak by to byl průser." Špitla a po zádech vpadla do bytu, se smíchem jsem ji zachytil posledních pár centimetr nad zemí a ona s výrazem nadšeného dítěte poskakovala po bytě. „Opravdu se teď hodláš dívat, jak to u mě vypadá?!" V gestu rukou, s nataženými ukazováky na rozkrok, jsem na ni pohlížel. Hodila mi do rukou bundou a zazubila se, ještě víc.

„Smůla, že na holce nadrženost tak nepoznáš, co?" „Nemám problém s tím, abych si to ověřil!" Vypískla, rozchechtala se a snažila se mi zabránit, abych se ji dostal do kalhotek. „Ne! Počkej! Chci se osprchovat." „To můžeš pak." „Li-Liame." Klokotala smíchy a po dalších námitkách, jsem ji pustil.
„Ty nemáš vanu?!" „Já na dlouhý koupele nejsem, kdybych ale věděl, že budeme spolu, tak si ji nechám." Trhnu rameny a vzpomínám, že jsem se ji zbavil den po tom, co jsem uvažoval, že se v ní utopím. Opřel jsem se o zárubeň dveří a pobaveně sledoval, jak si naštvaně prohlíží sprcháč.
„Ok... Uděláš mi kafe?" „Claro!" „Ano?" „Proč mě tak ničíš?!" „Protože chci." Dá mi pusu a vystrčí mě za dveře.
Odploužím se do kuchyně. Na mysli mi vytane ten vocas... S přímo nasraným výrazem, sypu do hrnku kafe, cukr, zaleju vodou a ve chvíli, kdy přilívám mlíko, se mi nad hlavou objeví žárovka. Moje oblečení se válí od kuchyně do předsíně a teď se tiše protahuju za ní do koupelny. S hlavou v záklonu si za zamlženým sklem smývá z vlasů šampón. Je ke mně zády a silueta jejího těla mě dráždí...

„Liame!" Sykne a úlevně se o mě opře, když se k ní protáhnu a přitáhnu si ji do náruče. „Kafe máš na stole, ale předpokládám, že bude ledový, až odtud vylezeme." „Proč si to myslíš? Já už jsem umytá." „Vážně, nemyslím si. Tady je flíček, tady taky..." Líbám ji na rameni a tisknu ji k ledovým kachličkám. „Lžeš!" Vydechne trhaně.
 „Zničím tě! Za to, jak se ke mně chováš!" „Jak se chovám?" Zakňourá mi nadrženě do úst, když ji k sobě trhnutím otočím a zády narazím na kachličky. „Zlobíš!" „Za zlobení je vždy trest..." „Zasloužíš si ho!" „Chci ho." Zamumle a věnuje mi pohled. Oči ji září, nesnaží se chtíč v nich ani potlačit. „Prosím!" Zašeptá a omotá mi ruce kolem krku. „Potrestej mě."

„Rovnou tady? Bez předehry?" „Je to přece trest." Syknu. Hryzla mě do rtu a pobaveně se uškrnula. „Celou dobu myslíš na Louise, vím to... I ve chvíli, kdy jsi byl sám v kuchyni. Poznám to. Nechci, abys myslel na něj! Je to vůl a je mi ukradený! Chci," vytáhne se znovu na špičky. „Abys myslel jen na to, jak tě ničím." „Ty mě?" Zachrčím ztěžka.
Měla pravdu... Louis mi jel v hlavě pořád, nicméně, její snaha v autě, myšlenky na něj zasunula do pozadí, ale v kuchyni se mi z jeho keců o tom, jak má Clara šukatelný zadeček, zvedal kufr. Jestli ho někdo ošuká, tak leda já.
„Hmm... Chceš přece udělat, nebo ne?" S úžasem pohlédnu na svůj penis v její šikovné, malé ruce. Políbí mě a pak sjede na kolena.

S hlavou v záklonu si užívám její pozornosti a tentokrát mě tak dlouho netrápí. „V dalším kole už tak hodná nebudu." Zazubí se mi od pasu, po tom, co polknula. Líbá mě na podbřišku a sem tam mi věnuje jeden z její řady, drzých úsměvů.