Payphone in Central park

Chapter 43

Clara

Vytřeštím na něj oči, přes rameno jeho mámy. Mateřsky mě svírá v náručí, štěbetá, pomalu mi jde hlava kolem. Než se vzpamatuju, sedím na pohovce, v ruce držím hrníček s kávou a pozoruju, jak se Liam objímá s tátou.
Dosedne vedle mě a omotá mi paži kolem ramen. Přitáhne mě k sobě těsněji a věnuje mi pohled alá „Já ti to říkal!" Propíchnu jej pohledem a po obědě, kdy se nám jeho máma omlouvala, že nás nečekala a podle svých slov, nás odbyla jen polévkou a směsí masa s rýží, jsem dokázala sedět na pohovce o poznání uvolněněji.

Pobaveně jsem sledovala Karen, jak chvíli pobíhala po obývacím pokoji a přemýšlela, kam postaví květináče a vázu. Když měla hotovo, posadila se na pohovku naproti nám a s úsměvem si mě prohlížela.

„Už jsme si říkali, kdy nás seznámíš." Pronesl Geoff bodře a objal svou ženu tak, jak mě objímal Liam. „Z novin a z telefonátů, jsme se toho moc nedozvěděli." Přidala se Karen a spiklenecky se předklonila. „Nebo má tato návštěva skrytý význam?" „Skrytý význam?" „Nemá..." Kuňknu a pobaveně se na Liama podívám. Ještě chvíli mu trvá, než mu dojde, co tím Karen myslela. Protočí panenky a pobaveným hlasem se dotazuje, jestli už na ni lezou babičkovský pudy a co tak najednou, předtím na tohle téma nikdy nenarazila.
Ona se jen zaculí, trhne rameny a neřekne ani slovo. Místo ní se ocitneme pod palbou dotazů, ohledně dítěte od jeho táty.

„Předpokládám, že jste oba v pořádku a sex vám není cizí." Vzplanu a Liam se začne topit kávou. „Zlato!" „Tati!" Karen i on, se na něj dívají pohoršeně, já se snažím splynout s pohovkou.
„No nečerti se, ale když jsme spolu volali, tak jsi mi řekl, že by sis s Clarou dokázal rodinu představit. A já bych si chtěl pochovat, zas malé miminko. Nejsme nejmladší." Pobaveně se šklebí a baví se mým výrazem, se kterým civím na Liama. Křečovitě se na mě usměje a zavrtí hlavou.
„Teď ne, pak to probereme." Mumle na půl pusy a když si odmyslím tuto trapnost, tak čas do večera, který jsme s nimi strávili, byl příjemný.

Abych se necítila pořád tak trapně, Karen začala Liama se smíchem pomlouvat a teď to byl on, kdo hořel studem. Snažil se vyvracet vše, co řekla, všechny průsery, které udělal, omlouval a ke konci už tiše supěl.

„Jsi strašně škodolibá." Zaklonila jsem hlavu a uvolněně se o něj opřela. Zatímco on byl kouřit s tátou, já se šla osprchovat. Teď mi okusoval krk a nenápadně mi rozmotával osušku.

„A ty jsi – zase, nečekaně – nadržený." „Vžij se do mě, jsi nádherná." „Och, ty lichotníku." „Chceš si hrát?" „Myslíš tím, abych tebe týrala?" „Haha. Ne, jestli to chceš." „To nebo tebe? Hm?" Obrátila jsem se mu v náruči. „Mě." „Chci." Vysadil mě na sebe a položil do postele. „Jen nesmíš křičet." „Co když to nezvládnu?" „Tak budeš ráno snídat a budeš vypadat jako spařené rajčátko. Ložnice je sice na druhé straně chodby, ale hádám, že zvládneš křičet na celý dům."

Tlumil můj křik dlaní i svými rty, šeptal sám vyčerpaně, ať tolik nekřičím.... Zničeně se na mě položil a chytal dech. Pak se položil vedle a já se položila na něj.

„Jsem unavenější z tlumení tvého křiku víc, než ze sexu." Omluvně jsem jej líbala a šeptala, že za to nemůžu já, ale on. Smál se, oplácel mi polibky a když jsme usínala, doneslo se mi k uším, že to by mi šlo, užít si a vytuhnout. Nepatrně jsem se zaculila a opravdu usnula.

Měl pravdu, u snídaně jsem seděla tiše jako pěna a snažila se rozplynout. On ještě spal, já pomáhala Karen chystat snídani. Pobaveně se na mě otočila a s nevinným výrazem se zeptala, jak se mi tady spalo.
Při příchodu jeho táty, se můj stud prohloubil. Skenoval mi pohledem krk a ptal se, jestli jejich dům bude místem, kde bylo počato vnouče.
S radostí jsem se s nimi pak loučila u dveří, a těšila se do auta.

„Nebylo to tak hrozný ne?" „Mohlo to být horší." Uznám a se smíchem do něj strkám, že teď není vhodné se líbat. Protočil panenky a hladil mě po noze. „Jednu, malou, no tak." „Jsi děsný! Řídíš!" „Viděla jsi Rychle a zběsile? Scéna „čum a řiď" ?" „Jistě, chceš machrovat?" „Chci pusu." Se smíchem se naklonil, držel levačkou volant a něžně mě líbl na rty. „Nic se nestalo." „Jen proto, že tu není provoz." „No je fakt, že ve špičce Londýna, bych to asi neudělal." Dusím smích, provokuji jej pohledem a on se po chvíli znovu naklání. Oplácím mu něžné polibky, něžně mě kousne a když posune hlavu, vidím jen řítící se na nás kamion.

„Liame!" „Kurva!" My byli na správné straně vozovky, ale řidič nereagoval. Ve chvíli, kdy jsem si myslela, že je všechno v pořádku, když Liam strhl auto do protisměru, došlo ke střetu.