Payphone in Central park

Chapter 37

Přitlačil mi dlaň na kostrč a dobrovolně se položil na záda. Hladil mě po bocích a usmíval se. „Jsi tak nadržená, nádherná, jenom moje." „Jenom tvoje." Zamumlu mu do rtů těsně předtím, než ho políbím. Oplácí mi polibky, mapuje dlaněmi moje tělo a když mi sáhne do klína, ublíženě mu do úst zakňourám. Tiše se směje a vytáhne se do sedu. Klečím nad ním, ruce omotané kolem jeho krku a vlním se do rytmu pohybů jeho ruky. Sténám a on se povýšeně usmívá. Okusuje mi prsa, jazykem klouže po kůži a nechává mokré cestičky.
Opět dopřál, mému tělu orgasmus.

„Zasloužím si něco na oplátku?" Chrčí mi do rtů, když jsem konečně popadla dech a přestala křičet. Brouknu na souhlas a on se uvolněně položil. Uvelebila jsem se mezi jeho koleny a začala mu kouřit. Snažil se určovat si hloubku i tempo... Nechala jsem jej a on se povýšeně usmíval. Myslel si, že ovládá mě, ale...
Vydráždila jsem jej k nepříčetnosti a přestala. „Co to děláš?!" Zachrčel a surově mě chytil za boky. Tentokrát jsem se povýšeně usmála já. Zachytila jsem jeho zápěstí a lehce na něj sklouzla. „Není tohle lepší?" „Claro! Zničím tě!" Zasípal a znovu se mi pokusil chytit boky. Opět mu to nevyšlo.

„Miláčku, o co jde? Vadí ti, že jsem si tě osedlala?" Začal se smát a já vřískla. Vytrhl se mi a vytáhl se do sedu. Omotal mi ruce kolem těla a já jen zakřičela... „Nevadí." Zachrčel mi do ucha a já se s jeho pomocí na něm vlnila.

Liam

Surově jsem ji na sebe stahoval, díval se ji do očí a užíval si její křik. Omotala mi ruce kolem krku a vyděšeně se na mě podívala, když jsem se s ní postavil. Skončila na komodě, která v pravidelných intervalech narážela do zdi...

„Zabiju je!" S dlaní přiloženou na jejích ústech, jsem do ní dál přirážel a poslouchal hlasy za dveřmi. Uběhlo asi pět minut, kdy osobně bych vraždil, kdyby mi něčí komoda bušila do zdi, než se ozvalo zabušení do dveří. Někdo tam diskutoval a znovu zkoušel zvonek. Frustrovaně jsem na sebe natáhl oblečení a šel otevřít. Připravoval jsem se, jak ty hňupy vypakuju, místo toho jsem se hanbou málem propadl. Na chodbě stáli všichni sousedé, z okolních bytů. Rozpaky byly i na jejich straně, když mě prosili, jestli bychom nemohli tu televizi ztlumit, že to strašně ječí. Zíral jsem na ně, rudý až na patách a přikyvoval, že jistě. Že se omlouváme... Myslím, že oni věděli, kdo to ječí, ale byl jsem za jejich nápad s televizí fakt vděčnej.

Clara se na mě pobaveně z postele dívala a provokativně přelezla na její okraj a nehty mi přejela po bocích. Hravě mě políbila na podbřišek a drze se usmála. „Já ale nemám dost a chci víc." „Miláčku, nesmíš tak křičet." „Miláčku, křičím ale kvůli tobě. Takže, kdo za to může?" „Nemůžu za to, že skvěle šukám a ty jsi tak citlivá." Mumlu ji nadrženě do rtů a nechávám si honit.

Překvapeně vydechla,když jsem ji k sobě trhnutím obrátil. Byla na všech čtyřech a opět seroztřásla. „Neboj se prdelko, neudělám to." Uvolněně si klekla a zapažila.Líbal jsem ji na krku, tahal ji za vlasy a rukou si ji připravoval.
„Nebude lepší, dát ti roubík?" Zasmál jsem se ji do ucha, když jsem do nízezadu pronikl a ona zakňourala. „Líbí se mi to! Chceš, abych mlčela?" „Ne!"Pobaveně se uškrnula a mohla si vykroutit krk, aby na mě viděla. „Máš to takhodně rád, co?" „Chceš si povídat?" Vřískla, když jsem do ní přirazil silněji.Její pohled se změnil. Sklonil jsem se k ní, zjemnil svoje přírazy atlumil její steny polibky. „Promiň."