Payphone in Central park

Chapter 30

„Moc vám to spolu sluší, snad se dožiju svatby a „vnoučátek."" Zamrká a opět před nás postrčí talíře s koláčem. „Ještě chvilku a bábovka bude hotová, ať máte co večer baštit." Mrká, div se neumrká a já pořád hořím.
Liam je nad věcí a pohodlně se rozvaluje na židli. Provokativně na mě mrká a něco přitom dělá na mobilu.

„Ještě chvilku, a rifle by mi byly malé... Co tvoje tělíčko, holčičko?"
„Zapomněla jsem, kde jsme, chlapečku. Moje tělíčko je v naprostém pořádku."
Uškrne se a zatímco kontroluje pohledem Jessie, která si prohlíží knížku plnou křížovek, sjede mi dlaní mezi stehna a stiskne. „Nemyslím si!" Zamumle sotva na půl pusy.

„Doufám, že se tu brzo zase ukážete." Usmívá se na nás Jessie mezi dveřmi, po třech hodinách, od Liamova příchodu. „Jasně." Objímá ji a ona mu něco špitá. „Ještě si odskočím..." S protočením panenek mizím v koupelně a když se vrátím, Liam si klepe na levé zápěstí a protáčí panenky. „Haha, vtipné." Plesknu jej po zadku a mizíme chodbou. Jessie nám mává, recepční s úsměvem přeje hezký zbytek dne a jen co jsme venku, Liam si mě možná až surově, k sobě přitáhne.

„Au." Zakňourám mu provokativně do úst a on se tiše zasměje. „Provokatérko! Počkej doma, to ti nedaruju." „Jako co?" „Co? Tvoje pohledy, gesta, momenty, kdy si nás Jessie nevšímala... Si jako myslíš, že mám prostatu a proto jsem pořád mizel na záchod?!" „A máš?"

Liam

Nevinně mrká a přitiskne se ke mně. „Chci tě! A jestli nás zase někdo vyruší, tak ho zabiju." Drze se o mě otírá a značkuje si mě na krku. Střelím pohledem na hodinky, bude za chvíli šest, u Harryho bych měl být v sedm. „Nechceš? Nebo jsi vyčerpaný?" „Chci! Ale nemám chuť na rychlovku." „Rychlovku?" „V sedm musím k Harrymu..." „Aha..." Střelím pohledem k autu, v duchu si mapuju okolí, ale zase, chtěla by to v autě?

„Na to ani nemysli." Chytí mě za bradu a zaculí se. „Až tak tě asi nechci." „Cože?!" „Jsem romantik," Rozhodí ruce a po zádech kráčí po chodníku. „Nechci se s tebou poprvé vyspat v autě, jinak ale proti tomu nic nemám." „Zkusím to posunout. Nebo líp, zrušit." „Budeš kvůli mé nadrženosti rušit i koncerty?" „Budeš mít něco, proti sexu v zákulisí?" „Lákavé. Už jsi to tam někdy dělal?" „Ne, žádné to totiž lákavé nepřišlo." „Byly divné." Omotám ji ruce kolem boků a ona ztuhne. „Chci domů." „Můžeš jet se mnou, aspoň tě ty paka poznají a dřív to rozpustí. Co je?" Nakrčím čelo. Je strnulá, balancuje na špičkách a nepřítomně se dívá přes moje rameno.
„Otoč se." Schová mi hlavu do hrudníku a já otočím hlavu. Několik metrů od nás stojí chlap, s fotoaparátem v rukou. Cvaká spouští o sto šest a tváří se mu rozlévá spokojený výraz. Nepředpokládám, že by něco slyšel, ale doslova mě sere, jak je drzý. Dřív se snažili být aspoň nenápadní...

„Nenechám tě samotnou doma." „Jak to myslíš?" Vedu ji k autu a snažím se nevnímat chlapa v patách. „Bude jen otázkou času, kdy někdo z těch, co u nás byli večer, omylem řekne, kde bydlíme. Musíme si najít něco jiného." „Zbláznil ses? To-to jako chceš společný bydlení hned od začátku?" „Máš něco proti?" „Moje první, společné bydlení, po pár dnech vztahu, krachlo ve chvíli kdy-" „Kdy jsi toho vola načapala s jinou?" „Jak o tomhle víš?" „Sousedi. A ticho, je moc blízko. Probereme to doma, teď pojedeš se mnou." „Co když nechci?" „Neptám se. Oznamuju. A neboj se, jsou to paka. Budeš je mít ráda."