Vyvolená (HP FF, Poberti)

4. Ty snad nemáš Křiklana ráda ?

Hostiny na začátku školního roku v Bradavicích patřily k těm nejlepším a všichni – studenti i učitelé - si je náležitě užívali. Stoly se prohýbaly pod vším tím jídlem. Bylo tu několik druhů masa i příloh, salátů, pečiva i polévky. Vybrat si mohl úplně každý. Když všichni studenti dojedli to, co měli na talířích, stávající jídlo zmizelo, ale hned se místo něj na stoje objevilo nepřeberné množství desertů.

Emily, Lily a Hermiona během večeře vedly veselou konverzaci, především se blondýnka s rudovláskou třetí z nich neustále na něco vyptávaly.

I ostatní z Nebelvíru, kteří seděli blízko Hermiony se jí představovali a občas na něco zeptali. Mia si zrovna chtěla nandat trochu pudinku, když zabloudila očima k partičce kolem Siriuse Blacka. Musela si přiznat, že jí ze všech nejvíc zajímal právě chlapec s uhlově černými, delšími vlasy a uhrančivým pohledem.

Ostatně, líbila se jí i jeho o několik let starší verze, avšak tenhle Sirius jí přitahoval ještě víc. Bylo na něm něco naprosto neodolatelného, co ale Hermiona neuměla specifikovat. Možná ta odvážnost a drzost, to jak se tvářil nad věcí, když mluvil se svými kamarády. Bylo poznat, že plánují nějakou neplechu, možná uvítací večírek. Co tak Hermiona věděla, bylo u Pobertů celkem časté, pořádat různé párty.

Nebo se jí líbil jeho neodolatelný úsměv, který měl právě teď na rtech? Počkat! Usmíval se od ucha k uchu a přitom koukal přímo na ní. Musela na něj zírat už hodnou dobu. Rychle uhnula pohledem a upřela ho přímo na svůj talíř. Periferním viděním pak jen zahlédla, jak Sirius drknul do brýlatého chlapce sedícího vedle něj a něco mu šeptnul. Oba se pak zasmáli a ťukli si pěstmi.

„Kruci," řekla si Hermiona pro sebe.

„Říkala si něco?" zeptala se jí Lily, která ale byla naštěstí spolu s Em a pár dalšími děvčaty tolik zabraná do probírání novinek, že si nevšimla Hermionina rozptýlení jménem Sirius Black. Mia proto jen záporně zavrtěla hlavou.

„Nepůjdeme? Stejně jsme už dojedly, ne?" zeptala se Emily, když se rozhlédla po Velké síni a zjistila, že se už poměrně vyprázdnila. Obě dvě její společnice přikývly a tak se všechny tři zvedly a vydaly se na cestu do ložnic.

Byly v druhém patře, když Emily s Lil, které byly tolik zaujaté debatou nad předměty nadcházejícího školního roku, špatně zahnuly.

„Kam jdete? Snad vás neděsí představa několika hodin lektvarů týdně tolik, že byste z toho zapomněly cestu do naší věže?" zavolala na ně se smíchem Hermiona, které se zastavila na místě, kde ony špatně odbočily.

Obě dvě se tomu zasmály, otočily se a šly zpátky k brunetce, která tam postávala a čekala na ně. Najednou se však obě zarazily.

„Jak víš, že jdeme špatně." „Jak to že znáš cestu?" zeptaly se překvapeně úplně ve stejnou chvíli.

Brunetka se zarazila. Kruci, kruci, kruci. Hermiono tohle si pokazila, no tak mysli, mysli, jak se z toho vykecat .. - běželo mladé čarodějce hlavou.

„McGonagallová mi popisovala celý hrad i tuhle cestu, nějak asi tušila, že budu v Nebelvíru," vypadlo z ní najednou. „A taky před námi šlo několik nebelvírských, ale toho jste si vy nemohly všimnout. To je ten Křiklan tak úžasný, že se o jeho předmětu pořád bavíte?" usmála se nevinně a doufala, že její pokus o změnu tématu zabere. Vypadalo to, že ano, protože dívky už se dál neptaly a Em se téma hned chytla.

„Je to Lily oblíbenec, nebo spíš ona jeho oblíbenkyně? Však ono to vyjde nastejno," řekla blondýnka s potlačovaným smíchem. Vypadala nadmíru spokojeně, když se podívala na její kamarádku a zjistila, že se mračí. „Ale copak Lil, ty snad nemáš pana profesora Křiklana ráda?" nemohla si ještě odpustit.

„Ach, moje oblíbené studentky, slyšel jsem snad svoje jméno?" ozvalo se za nimi. Všechny tři se najednou otočily za hlasem. Kousek od nich stál profesor Křiklan a usmíval se. Zřejmě tedy neslyšel, v jaké souvislosti bylo jeho jméno použito, ale jen to, že použito bylo. I to mu však stačilo k tomu, aby se ozval.

„Dobrý večer, pane profesore," pozdravily ho dívky v podstatě současně.

„Dobrý večer, slečno Evansová, Kyleová a vy musíte být Hermiona Grangerová, že?" odpověděl jim Křiklan.

„Ano to jsem," přikývla Hermiona.

„Doufám, že budete v lektvarech tak dobrá, jako vaše dvě spolužačky," zasmál se a podíval se na Lil s Em. „V mém klubu mám ještě pár volných míst, zatím nashle" mrknul na brunetku a odešel.

Dívky tak pokračovaly v cestě do věže. Když se blížily k obrazu Baculaté dámy, promluvila Emily.

„Ať si nechce povídat, prosím," zaúpěla a nasadila utrápený výraz, čemuž se druhé dvě dívky zasmály. Její přání se však nevyplnilo a hned z dálky, jak se přiblížily ke vchodu do nebelvírské věže, slyšely, jak na ně Baculatá dáma volá.

„Á, slečny Kyleová, Evansová a Grangerová, ano, ano, já už vás znám Hermiono. No to víte, každý druhý si tu o vás povídal, především čtveřice kolem pana Pottera mě informovala," začala dáma  a pak nebyla k zastavení a téměř čtvrt hodiny mluvila a vyptávala se.

„Heslo je confortare, mohla byste nás už pustit, prosím?" nevydržela to Emily. Po chvilce přemlouvání dáma povolila a pustila děvčata dál.

„Chce jít hned do ložnice, nebo budeme ještě chvilku tady?" zeptala se Lily.

„Vybalit si stihneme pak, nebo až zítra, ne? Já bych byla chvíli tady," odpověděla Hermiona.

„Já si taky myslím," kývla Em.

Všechny tři se tedy svalily na pohovku blízko krbu. Ve společence bylo docela plno, ale to dívky neodradilo a v klidu si povídaly.

„A hele kdo sem jde," zasmála se blondýnka, a dloubla do rudovlásky. Ta se hned podívala, na co její kamarádka poukazuje. To už ale byla skupinka chlapců skoro u nich.

„Ahoj Evansová, můžu si přisednout?" zasmál se Potter, který k nim došel jako první.

„Ne," odpověděla mu Lil, ale to už seděl vedle ní. „Proč ses vůbec ptal?" zeptala se ho a protočila přitom očima. Jako obvykle se spolu začali handrkovat, jenže to už pozornost zbylých dvou dívek upoutali ostatní tři chlapci, kteří k nim také došli a začali se rozesazovat kolem nich. Remus si sedl do křesla, Peter na koberec a Sirius si to sebevědomě mířil přímo k Hermioně s Emily.

„Ehm, Kyleová, bylo by od tebe velmi milý, kdyby sis přesedla támhle vedle Remuse a šla si s ním povídat třeba o knížkách a učení. Já bych rád prohodil pár slov tady se slečnou Grangerovou," řekl a pak se naklonil těsně k ní a šeptem dodal: „Remus bude rád, vážně, vždyť víš, že si nedokáže představit nic lepšího, než to, že byste si spolu třeba četli nebo tak něco." Emily jen zalapala po dechu, ale zvedla se a šla si přesednout do křesla vedle Rema. Nevadilo jí to, byli kamarádi. Po chvilce byli už oba opravdu zabraní do debaty nad knížkami a učením.

Konec čtvrté kapitoly, doufám, že se vám líbila.

Budu ráda když mi svůj názor napíšete do komentářů :)

Mějte se krásně! :)

Kamda 💋