Vyvolená, aneb poslední obraceč času.
Co kdyby Harry nebyl jediný vyvolený? Co kdyby všichni ti nevinní lidé nemuseli zemřít ? Co kdyby existovala jiná možnost ?
Hlavní postavou příběhu je Hermiona , které se přenese do doby Pobertů .
"Změň...
Hermioně bylo líto, jak se k Siriusovi chová. Z jeho hlasu cítila obavy a věděla, že se bojí o ní. Ale už nemohla. Nevěděla, co dělat.
„Co se děje?" otočila se konečně čelem ke svému příteli. „Co se děje? Ty to nevidíš, co se děje? Ty snad nevíš, kdo za tohle všechno může?" skoro křičela. Nedokázala se příliš ovládat.
„Uklidni se, Mio," snažil se dívku utišit Sirius. Byl překvapený její reakcí. Nedivil se, kdyby byla smutná, kvůli zlu, které se přihodilo její kamarádce. Nedivil by se ani, pokud by se bála – bylo by to v téhle situaci absolutně namístě. Proč byla ale kruci naštvaná?
Sirius se pokusil znovu k Herm přiblížit a zachytit ji za paži, ona ale znovu jen o kousek couvla.
„Ne, prosím. To ti ze mě není špatně? Protože mě ze mě špatně je," řekla a na konci věty se jí hlas zlomil. Ze všech sil se snažila nezačít brečet.
Už nechtěla být slabá. Těch zbabělých chvilek si tu vybrala už až až.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Co to povídáš?" nestačil se divit Sirius. Nechápal, co to Miu popadlo, ale hrozně se o ní bál. Jak před ním stále víc a víc couvala, stála teď už namáčnutá na zdi, o kterou se podpírala, protože to vypadalo, že se jinak každou chvílí zhroutí. Měla zvláštní výraz, takový, jaký černovlásek ještě nikdy na nikom jiném neviděl. Vypadala rozzuřeně, ale ne tak, jako by chtěla někomu jednu vrazit. Vypadalo to, jako že bojuje sama se sebou, že se musí přemlouvat, aby nezačala brečet. Chvilku vypadala odhodlaně a chvilku úplně zničeně.
„Za všechno můžu já, za všechno!" zakřičela z ničeho nic Mia. „Jsem tu proto, abych těmhle katastrofám zabránila, ne jim přihlížela. Takže bys ze mě měl být znechucenej. Ty, i všichni ostatní. Jsem hrozná a k ničemu."
„Hermiono," vydechl ztěžka Sirius. Konečně to pochopil – ona si klade vinu za to, že zemřeli rodiče Lily. „Hermiono, to, co říkáš je blbost."
„Není to blbost, Siriusi. Ty to nechápeš, protože ty nejsi vinný za životy těch lidí. To já jsem," odporovala mu odhodlaně.
Musí být o svojí vině vážně přesvědčená. – problesklo Siriusovi hlavou.
„Ty nejsi vinná za nic, Mio," snažil se ji přesvědčit. Ona ale jen vrtěla na protest hlavou.
„Měla jsem se pustit do ničení vitálů hned, jak jsem se sem přenesla. Ale jak jsem se zachovala? Udělala jsem si tu v podstatě rok volna a užívala si, místo toho, aby konečně už zachraňovala všechny ty životy, co kvůli mně vyhasínají."
„Hermiono, to je blbost," zkoušel to dál Sirius. „Vždyť moc dobře víš, že zahrávání si s minulostí takhle jednoduchý není. Nemůžeš přijít a dělat si, co chceš. Dělalas a pořád děláš to, co je správný. Vždyť ti to tak řekl i sám Brumbál."
