Vyvolená (HP FF, Poberti)

98. Nemocnice, práce a stěhování

Ráno, po večeři ku příležitosti zásnub Hermiony a Siriuse, se James a Lily ke svým přátelům znovu vrátili. Měli totiž na dopoledne společné plány.

Hermiona, která dostala echo od profesorky McGonagallové, že Snape je teď u Svatého Munga a konečně schopný komunikace, se rozhodla ho navštívit a konečně mu poděkovat. Byla si jistá, že příliš návštěv mít nebude – z nějakého důvodu požádal Albuse Brumbála, aby jeho úděl při porážce Voldemorta zůstal utajen, jinak by mu určitě přišlo množství květin a jiných darů od kouzelníků a čarodějek, vděčných za porážku zla.

I když se Mia snažila o Snapeovi nemluvit ani před svými přáteli, jelikož chtěla skutečně respektovat jeho přání, na jehož splnění měl stoprocentní nárok, neubránila se tomu, podělit se o informace s Lily. A jelikož rusovláska projevila obrovský zájem svého někdejšího kamaráda v nemocnici navštívit, mířily spolu brzy nad ránem dvě čarodějky Londýnem ke kouzelnické nemocnici.

Po cestě samozřejmě klábosily nad blížící se svatbou. Hermiona se musela pousmát, když viděla, jak moc je Lily plánováním zaujatá – až jí James požádá o ruku, zblázní se – pomyslela si.

Stihly probrat seznam hostů na kterém se snoubenci shodli a který nebyl až tak obrovský, zároveň ale určitě nijak extra krátký. S počtem hostů se pojil i fakt, že plánování a organizování nakonec nebude až tak jednoduché, jak si původně mysleli. Přesto byla Mia přesvědčená, že s pomocí Em a Lily, kterou jí slíbily, to zvládne.

Spíš než obavy pociťovala nadšení a to ne až tolik nad tím jedním dne, který bude ale určitě krásný. Těšila se především na to, že svatba bude pro ni a Siriuse tlustou čarou za minulostí, po které budou moci začít nový, normální, život. Tím pádem nakonec, i kdyby nebylo ten den všechno tip- top, jí to vadit nebude.

Cesta k Svatému Mungovi jim utekla poměrně rychle. Na recepci čarodějkám poradila ochotná recepční, kde přesně se Snape nachází a tak k jeho pokoji hned vydaly.

Čím blíž u něj byly, tím víc se začínal Lily stahovat žaludek. „Co mu řeknu? Nemyslím, že prosté děkuju bude dostatečné potom, co pro nás všechny udělal. Nikdy se nezasloužil, abych ho odsoudila tak, jako jsem to udělala.

„Lily," zamračila se na kamarádku Mia. „Nemůžeš si vyčítat, že jsi se od něj držela dál, když se k tobě zachoval tak, jak to udělal. Teď ale děláš správnou věc, když se s ním chceš usmířit."

„Snad," povzdechla si Lily s drobným úsměvem. „Doufám v to, Hermiono. Vážně."

Teď už byly dívky před dveřmi, které je od Severuse oddělovaly. „Jen do toho," povzbudila s úsměvem Hermiona Lily, když viděla, že s rukou na klice váhá.

Rusovláska jen mlčky přikývla a konečně dveře otevřela.

Pokoj, ve kterém se s Miou ocitly, byl malý, ale útulný. Nacházela se tu jen postel, křeslo, stolek a jakási malá skříňka u zdi. A na posteli ležel pod hromadou peřin zachumlaný Severus.

Lily k němu přišla blíž. Z pod peřiny mu koukal jen obličej a vlasy, které měl teď ještě o něco mastnější než normálně. Lily ale zaujalo na první dobrou především to, jak strhaně vypadal. Nepřipomínal příliš toho chlapce, kterým byl na konci školního roku. Kletba, která ho zasáhla a se kterou muselo jeho tělo poslední dny bojovat, jako by ho zestárla o mnoho let.

„Severusi," pronesla Lily jemně a doufala, že tak chlapce probudí. A opravdu, stalo se, ostatně jeho spaní nebylo nijak silné.

Bývalý Zmijozel se však domníval, že se mu po několika těžkých dnech a nocích plných bolesti, začíná zdát krásný sen.