Vyvolená (HP FF, Poberti)

78. Noční Londýn

„Co konkrétně by nám Brumbál chtěl ukázat? Nevíš nic přesnějšího?" zeptala se Hermiona. Byla nastalou situací značně vyvedená z míry. Nejdřív Regulus a pak tohle.

„Ne, nevím. Nenapsal nic konkrétního," odpověděl jí Sirius a podal jí pergamen. Mia ho zběžně přelétla očima a ke svému zklamání musela zkonstatovat, že Sirius měl pravdu – Brumbál se skutečně vyjádřil značně obecně a kromě informace, že jim něco ukáže a času, kdy se mají do Bradavic dostavit, se z dopisu nedalo nic vyčíst.

„Co budeme dělat teď? Nemůžeme Reguluse nechat, aby se jen tak potulovat po venku. Dneska toho na něj bylo hodně a mám strach, aby neudělal nějakou hloupost. Jestli je tak horká hlava, jako ty..."

„No dovol," obořil se Sirius na Hermionu. Chvilku cítil záchvěv hněvu, pak v něm ale vzplanula moc whisky, kterou doteď úspěšně potlačoval. Obmotal Mie ruku kolem pasu a přitáhl si jí až úplně k sobě. „Ty si myslíš, že impulzivní a zbrklý? Nebo co jsi tím chtěla říct?" zeptal se svůdně, rty měl těsně u těch jejích.

Hermiona jen nevěřícně povytáhla obočí. Jako vážně s ní teď flirtuje? Zrovna teď?

„Pojďme nahoru a uvidíme," pokračoval Sirius, když nic neříkala. Tohle už bylo i na Miu moc. Ač to nebylo úplně lehké, vymanila se z jeho obětí.

„Neměl bys už pít," poznamenala Herm prostě. „Běž si lehnout a já se půjdu podívat po Regulusovi,"

„Nemůžeš jít sama," oponoval jí. Mohl mít mysl alkoholem zastřenou jak chtěl, přesto si jasně uvědomoval, že pustit jí uprostřed noci ven není dobrý nápad.

„Zvládla jsem už i horší věci, než noční Londýn. Teda, doufám, že bude Regulus někde v Londýně. Jinak se nám hledání značně prodlouží."

„Ne," kroutil dál hlavou Sirius.

„Nechtěj, abych tě musela zpacifikovat kouzlem, Sirius," varovala ho.

„Hermiono, to bys neudělala."

„Myslíš?"

Sirius chtěl ještě něco dodat, když v tom byl přerušen omračovacím kouzlem, které proti němu Hermiona vyslala. Ještě, než se stačil sesunout k zemi, ho další šikovnou formulkou dokázala zachytit, aby levitoval ve vzduchu. Pak už jí nezbývalo než ho dopravit do horního patra do jejich ložnice.

Když ho uložila do postele, políbila ho jemně na rty. „Promiň. Doufám, že si to ráno nebudeš pamatovat, nebo u tebe budu mít fakt průšvih. Ale nešlo to jinak," špitla a pak opustila místnost. Seběhla schody, dole v předsíni si oblékla lehkou bundičku a vyšla ven. I když bylo léto v plném proudu, trochu se otřásla, když jí studený, noční vzduch pronikl pod oblečení.

„Prosím, Regulusi, buď k nalezení," vyřkla své přání nahlas těsně předtím, než se přemístila z Godrikova dolu do centra Londýna.

***

„Takže ty bydlíš v Londýně?" zeptala se drobná blondýnka a znovu si usrkla svého přeslazeného drinku.

„Jo," přitakal Regulus a obrátil do sebe další skleničku whisky. Kdyby byl ve stavu, ve kterém by byl schopný to objektivně zhodnotit, asi by si stěžoval, že tahle mudlovská není úplně to ono. Každopádně po takovém množství alkoholu, jaké za dnešní noc zkonzumoval, by mu nejspíš chutnalo už úplně cokoliv. Proto jen mávnul na barmana, aby mu přinesl další skleničku. Těžko říct, kolikátá už to byla.