Vyvolená (HP FF, Poberti)

95. Nejkrásnější konec

Nikomu se nepodařilo dostat Hermionu z onoho transu až do doby, než ředitel Brumbál domluvil a celý sál znovu ožil hudbou a rozličnými konverzacemi.

Mia se pak konečně otočila čelem ke svým přátelům, kteří si ji všichni nervózně prohlíželi. Nikdo nevěděl, co se děje a proč je jejich kamarádka tak mimo.

„Mio, co se stalo?" přistoupila k ní blíž Lily a jemně ji pohladila po paži.

„Co ti Brumbál řekl?" přidal se už dost rozrušený Sirius.

„On, on...on mi řekl, že padlo ministerstvo," podařilo se Mie ze sebe dostat alespoň něco.

„A to tě tak rozhodilo? Teda, jasně, není to úplně dobrá zpráva, ale bylo nám to všem tak nějak jasný, že se něco podobnýho musí stát, ne?" zeptal se opatrně James.

„Jo, to jo," přikývla Mia. „Ale on mi řekl i něco jinýho. Prý byl na Voldemortově straně i ministr. A tak už není ministrem. A oni chtějí, prý se mezi těma důležitýma lidmi chce, no ... chce se..." čarodějka nebyla schopná tu větu dokončit. Na to byl celý obsah Brumbálova sdělení až moc neuvěřitelný.

„Co chtějí, Hermi? Nám to můžeš říct," snažila se jí povzbudit Lily.

„Prý bych novou ministryní měla být já."

Jen co to brunetka vyslovila, všichni na ní zůstali koukat s otevřenou pusou a nikdo nic neříkal.

„Merline, Hermiono," vzpamatoval se jako první Sirius a Miu lehce políbil a pak ji objal. „To je neskutečný, ty jsi neskutečná," zašeptal jí do ucha, když si ji tisknul k sobě.

Když jí z objetí propustil, napodobil ho i zbytek jejich skupinky. Všichni Hermionu objali a řekli jí, jak moc jí gratulují a že ona na pozici ministryně by byla skvělá.

„Ještě jí nejsem. Vlastně ani nevím, jak přesně může Brumbál tak rychle vědět, jaká panuje nálada mezi tou kouzelnickou elitou. Ale tak co, uvidíme, třeba je to jen planý poplach," pokrčila rameny teď už usměvavá Hermiona.

I když na první dobrou jí ředitelova slova neskutečně zaskočila a doslova ji zaplavila změť pocitů, rozhodla se, že si je nebude připouštět nijak blízko k tělu. Kdo ví, jak to nakonec bude a ona si případným přehnaným sněním nechtěla přivodit následné zklamání.

***

Když si konečně Hermiona na chvilku mohla sednout, oddechla si. Neskutečně jí už bolely nohy, protože to vypadalo, že dneska chtějí všichni tancovat právě jen s ní – jasně, dalo se to chápat, protože tu byla za něco jako hrdinku, ač se sama do téhle role pasovala jen nerada.

Podle vyprávění přítomných čarodějů a čarodějek, se kterými se během večera bavila, se zdálo, že v kouzelnickém světě to teď vypadá velmi podobně, jako to už zažila po porážce Voldemorta v budoucnosti – údajně se slavilo úplně všude, kde to jen šlo, ale zároveň už začalo zatýkání Smrtijedů.

Mia byla ráda, že aspoň na chvilku nemusí být toho honu součástí – rozhodla se dopřát si tu možnost, nechat pro jednou pracovat jen ostatní.

Ač se jí sem upřímně nejdřív tak docela nechtělo, teď byla moc ráda, že je tu. Vidět všechny ty lidi šťastné, to dělalo šťastnou i jí. Kousek od ní tancovala Lily a James. Doufala, že budoucnost, kterou jim porážka Voldemorta připravila, bude skvělá.

„Jedno pití pro mou krásnou dámu," objevil se vedle ní z ničeho nic Sirius a podával jí skleničku.

„Děkuju," usmála se na něj Mia. „Kdes celou dobu byl? Čekala jsem na tebe jako na spásu, už nemůžu ani stát, jak mě bolí nohy."