Vyvolená (HP FF, Poberti)

13. Génius Grangerová

Žáci se společně s Brownem přesunuli na okraj Zapovězeného lesa. „Budu počítat klasicky od tří do jedné, pak řeknu teď a v tu chvilku můžete vyrazit," vysvětlil profesor. Všichni studenti postávali okolo něj, teď už rozdělení v trojčlenných skupinkách podle toho, jak je rozřadil Moudrý klobouk.

„Tři, dva, jedna, teď!" křiknul profesor. Jen dořekl tenhle povel, všechny týmy se vydaly do lesa. Někteří běželi jako smyslů zbavení a nehleděli nikam jinam, než přímo před sebe, jiní zvolili spíš rychlou chůzí. Jen tři dívky se pohybovaly docela pomalu.

„Nechvátejte," špitla svým dvěma kamarádkám Hermiona. Obě se na ní nechápavě podívaly a očividně očekávaly vysvětlení tohohle, zdánlivě nelogického, plánu. „Věřte mi," ujistila je brunetka, avšak víc neřekla.

Asi po pěti minutách, když už se jim úplně všechny ostatní skupinky ztratily z dohledu, se Mia zastavila a podle jejího vzoru tak udělala i Emily a Lily.

„Prosím Merline, jen ať to funguje. Nebo jsem nám prohrála závod," zamumlala si hnědovlasá dívka pro sebe. „Tak jo holky, mám nápad. Jestli to bude fungovat, zaručuju vám první místo," pověděla teď už nahlas, aby jí její dvě kamarádky slyšely a vytáhla si hůlku.

„Accio moje destička," pronesla a mávla hůlkou. Do mysli se jí vkradl nepříjemný pocit, že to přece jen tak jednoduché být nemůže. Ale bylo. Za chvilinku už v ruce držela malou, dřevěnou destičku se svým jménem. A její získání jí nedalo sebemenší práci. Ze srdce jí spadl kámen a nahlas si oddechla „Teď vy," vybídla s úsměvem své dvě kamarádky.

Ty na ní koukaly s otevřenou pusou. Vůbec nepobíraly, co se právě stalo. „No tak, holky," šťouchla do nich se smíchem Mia. A tak obě dvě, ač stále ještě šokované tím, jak geniální měla Hermiona nápad, napodobily to, co hnědovláska udělala před chvilinkou. Mávly hůlkou, pronesly stejnou formulku jako ona a za chvíli už všechny tři i s destičkami v ruce mířily zpátky k hradu.

„Jak tě to kruci napadlo?" zeptala se jí Emily, když už se jakž takž vzpamatovala, potom, co šly bezmála půlku cesty v absolutní tichosti.

„Ani nevím jak," pokrčila brunetka rameny. „Ale bylo to někdy mezi tím, co profesor zdůraznil obyčejná destička a jakákoliv kouzla. Doufala jsem, že to obyčejná myslel tak, že není nijak začarovaná. V tom případě se tahle formulka přímo nabízela," dovysvětlila.

***

„Accio, že?" zeptal se profesor Brown s úsměvem, jen co vešly do hradu. Čekal tu na ně ve vstupní hale. „Říkal jsem si, jestli to někoho napadne. A musím říct, že jsem měl velmi dobrý tip, jelikož jsem sázel na vás, nebo skupinku Potter, Black a Lupin. I když ti to zvládnou pravděpodobně i tou složitější cestou.

Každopádně gratuluju k prvnímu místu slečny, můžete jít na svou kolej, dneska máte volno. Jen se dostavte půl hodiny před začátkem večeře do Velké síně, uděláme si takové malé vyhodnocení. A čistě pro moji osobní zvědavost, kterou z vás to napadlo?" zeptal se.

Hermiona se nejistě přihlásila. Popravdě nechtěla žádné speciální uznání, pro ni bylo důležité, aby vycházela s holkama a věděla, že do budoucna bude v téhle soutěži stejně nejvíc důležité to, aby byli tým a chovali se tak.

„Výborně slečno Grangerová," uznale pokýval hlavou Brown. „Mimochodem, děvčata, váš celkový čas je dvacet dva minut a třicet jedna sekund. Předpokládám, že ztráta druhého týmu bude činit tak čtyři až pět hodin," ještě jednou se na ně profesor usmál. Dívky mu poděkovaly a pak už se vydaly směrem k Nebelvírské věži.